JSI pro všechny >
JSI informuje, doporučuje ...
Připomínky Jednoty školských informatiků k revizi RVP G v digitální oblasti
 Předchozí zkušenosti s podobnými změnami vyvolávají otázky a obavy. Některé se týkají aktuálně diskutovaného RVP G, další pak procesu jeho zavádění. ● Stejně jako na základních školách se i na gymnáziích zavádí klíčová kompetence digitální. I na gymnáziích se tak otevírá otázka, jak zajistit, aby rozvoj potřebných digitálních dovedností nadále nebyl jen záležitostí informatiky, ale aby se stal součástí všech vzdělávacích oborů. Dílem pomůže metodické vedení, bezpodmínečně nutná je ale i aktualizace výstupů oborů ve velké revizi RVP (všech stupňů). ● V informatice je na první pohled zarážející úroveň a množství učiva. Na rozdíl od základního vzdělávání je na gymnáziích učivo uvedené v RVP povinné. Pokud není možné toto uvést do souladu (viz také Pojetí revize RVP dle SKAV), doporučujeme učivo přehodnotit a významně ubrat. V hodinách informatiky potřebují žáci dostatečný čas na vlastní aktivitu, objevování a procvičování. ● Jelikož se jedná o zásadní změnu celého pojetí informatiky na gymnáziu, může mít každý učitel jinou představu o tom, co přesně (a do jaké hloubky) výstupy a učivo popisují. Některé z výstupů by mohly patřit spíše na vysokou školu. Je proto nutno upřesnit a vysvětlit očekávanou úroveň. V nemálo případech postačí učebnice projektu PRIM a podobné, již hotové zdroje. ● Chybí také plán metodické podpory. I zkušení učitelé ocení podrobnější vysvětlení očekávaných výstupů a učiva, příklady školních vzdělávacích programů s časovým rozvržením, i dílčí aktivity a nástroje, s nimiž mohou žáci aktivně dosahovat stanovených výstupů. ● Nutným předpokladem přijetí změn je transparentnost celého procesu, včetně zveřejnění členů týmu, kteří se na změnách podílejí. Mimo jiné to ukáže zastoupení učitelů z praxe. ● Načasování veřejné konzultace po konci školního roku vyvolává dojem, že na MŠMT není o připomínky učitelské veřejnosti zájem. Pokud se mají shromáždit v potřebné kvalitě, je nutné prodloužit sběr připomínek aspoň do začátku školního roku. ● Chybí množství informací. Není jasný další postup – jak a kdy budou vypořádány připomínky, jaký je časový harmonogram zavádění změn, s jakým náběhovým obdobím se počítá. ● Víceletá gymnázia, která na nižších stupních začnou s výukou podle nového RVP ZV, na něj budou chtít navázat. Potřebují proto nové RVP také na středoškolské úrovni. Současně budou čtyřletá gymnázia ještě řadu let přicházet žáci, kteří úplnou výukou informatiky podle RVP ZV neprošli. S tím je potřeba počítat a učitelům výslovně zaručit, že v takovém případě nemusí “odučit látku” na úkor kvality osvojených dovedností žáků. JSI dlouhodobě podporuje myšlenku pravidelných revizí kurikula, včetně závazných transparentních procesů. Tento požadavek byl také součástí Strategie digitálního vzdělávání. Kdyby takový systém fungoval, řada předchozích bodů by nebyla tak závažná. Nečitelnost a špatná předvídatelnost jednotlivých kroků zhoršuje kvalitu výsledku, vzbuzuje nejistotu a ztěžuje přijetí změn učitelskou veřejností. Jménem Jednoty školských informatiků Daniel Lessner předseda |
Dotazník JSI: Učitel informatiky a revize RVP ZV
 Dotazník je rozdělen do čtyř částí, ani jedna nezabere více než pět minut. Na jeho konci také najdete prostor pro vaše individuální vyjádření. Tento dotazník je iniciativou Jednoty školských informatiků. Plánujeme jej k 10. 5. 2021 uzavřít a vyhodnotit. Výsledky využijeme pro další jednání, například s MŠMT a NPI. Rádi bychom tedy získali co největší vzorek respondentů. |
23.3.: Virtuální konference Moonshot pro učitele
 Proč? Naše budoucnost i konkurenceschopnost je pevně spjatá s kvalitou a modernizací vzdělávacích systémů. Posláním NPI ČR je pomáhat rozvoji vzdělávání – podávat školám pomocnou ruku a nastavovat s nimi rozvoj kariérového, pedagogicko-psychologického i výchovného poradenství. Školám a pedagogům nabízíme metodickou podporu, vzdělávání pedagogických pracovníků a podporu strategického řízení ve školách. Součástí našeho poslání je i iniciování celospolečenských debat o budoucnosti vzdělávání. A právě konference jako je Moonshot je k tomuto neopakovatelnou příležitostí. Co? Témata, která jsme na dopolední část Moonshot pro učitele připravili, jsou klíčové oblasti rozvoje vzdělávání. Hosty vybrali a debatu s nimi moderují garanti NPI ČR. Debatovat se bude mimo jiné o digitalizaci ve vzdělávání, podpoře managementu škol a nebo budoucnosti odborného vzdělávání v celoevropském kontextu. Kdy? V úterý 23. března od 9:30 - ZDE. Těšíme se, že se k nám online připojíte a budete u debaty o budoucnosti vzdělávání, která je určena primárně vám – pedagogům a pracovníkům ve školství. Akce bude pokračovat odpoledním blokem (14:00) pro všechny, pro které je vzdělávání důležitým tématem. Těšit se můžete nejen na experty na vzdělávání, ale i na zástupcestátní správy, byznysu a neziskového sektoru. Více o odpolední části Moonshot by Aspen CE, Budoucnost vzdělávání najdete ZDE. PROGRAM, ŘEČNÍCI A JEJICH TÉMATA Carmel Cefai, Ph.D., FBPS ředitel Centre for Resilience and Socio-Emotional Health a profesor psychologie, University of Malta Vedl nespočet různých místních, národních, evropských a mezinárodních výzkumných projektů v oblasti sociálního a emočního učení, duševního zdraví ve školách, odolnosti a osobní pohody u dětí a mladistvých. Jeho příručka pro učitele RESCUR: Surfing the Waves byla přeložena do více než deseti jazyků. Na Moonshot pro učitele se bude zamýšlet, jak rozvíjet a upravovat školní kurikula. Daniel Franc management konzultant Posledních 13 let pracoval pro společnost Google nejprve jako externí konzultant, následně jako globální programový manažer. Vybudoval nespočet vzdělávacích komunit, např. Google Developer Groups – největší světovou komunitu zájemců o IT, či Google Educators Group, které pořádají přednášky, workshopy a další akce. Tématem jeho přednášky bude digitalizace ve vzdělávání. Doc. RNDr. Juraj Vantuch, CSc. analytik vzdělávací politiky, Štátny inštitút odborného vzdelávania Působil jako poradce ministrů školství a jako člen různých pracovních skupin na národní a mezinárodní úrovni pro otázky politiky vzdělávání. Podílel se na přípravě zákona o odborném vzdělávání a přípravě, byl jedním z autorů strategického dokumentu „Učiace sa Slovensko“ z roku 2017. Jeho přednáška bude věnována budoucnosti odborného vzdělávání. Mark Frazer The Centre for Evaluation and Monitoring, Cambridge Assessment Zkušený učitel, manažer a lídr v oblasti vzdělávání. Má za sebou sedmnáctiletou praxi v oblasti vzdělávání, spolupracoval se školami a vzdělávacími organizacemi po celé Velké Británii, ale také v Abú Dhabí, Ázerbájdžánu, Číně a Dubaji. Před šesti lety se připojil ke cambridgeskému The Centre for Evaluation and Monitoring, kde vede tým Centra pro výuku a vzdělávání. Ve své přednášce představí vizi rozvoje a podpory managementu škol. Leisa Randall Hlavní školní psycholožka, Midlothian Council Vede tým pedagogických psychologů, kteří zajišťují hodnocení, intervence, konzultace, školení a výzkum s cílem zlepšit život mladých lidí. Během své více než třicetileté kariéry ve vzdělávání pracovala jako učitelka na základní škole v Anglii a Etiopii a jako pedagogická psycholožka ve Skotsku a Belgii. Tématem jejího příspěvku budou příklady dobré praxe skotské školní poradenské služby. VÍCE O MOONSHOT PRO UČITELE Odpolední program:Budoucnost vzděláváníOdpolední část Moonshot by Aspen CE se zaměří konkrétně na dvě oblasti vzdělávání, které rozebere v panelových diskuzích. Tou první je pedagogický leadership. Právě na ten totiž ředitelé škol často nemají čas a místo toho se musí věnovat administrativní zátěži, kterou pandemie koronaviru ještě zvýšila. Druhým velkým tématem konference bude tzv. upskilling, jehož základem je celoživotní vzdělávání. Jeho cílem je vytvořit zaměstnanost i v rychle se měnící době.Ve dvouhodinovém programu se představí například ministr školství Robert Plaga, profesor Kolumbijské univerzity Jan Švejnar, youtuber Karel „Kovy“ Kovář, odborná konzultantka z nadačního fondu Eduzměna Lucie Plešková, Klára Laurenčíková, speciální pedagožka pro inkluzi, nebo Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu ČR.  VÍCE O MOONSHOT BY ASPEN, BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ |
Stanovisko Jednoty školských informatiků k revizi RVP ZV v digitální oblasti
Jednota školských informatiků dlouhodobě usiluje o úpravu zacílení a rozsahu výuky informačních technologií a informatiky tak, aby výuka odpovídala potřebám dnešních žáků. Požadavky v RVP jsou staré již 17 let, takže se žáci učí pracovat s řadou běžných nástrojů jednu hodinu týdně, ovšem v průběhu pouhých dvou let z devíti. To však v řadě ohledů nestačí. Digitální kompetence je výhodnější rozvíjet i v kontextu ostatních vzdělávacích oblastí. Zcela chybí informatika jako taková, tedy jeden z oborů STEM (přírodní vědy, technologie, technika a matematika), zaměřený mimo jiné na hromadné zpracování dat, formulaci robustních a efektivních pracovních postupů a využití automatizace při řešení problémů. Porozumění základům fungování technologií a algoritmizace je navíc podmínkou pro schopnost kritického hodnocení jejich vlivu na život jednotlivce i společnosti. Proto zveřejněnou inovaci vzdělávací oblasti ICT vítáme, očekávali jsme ji od jejího schválení a ohlášení v rámci vládní Strategie digitálního vzdělávání v roce 2014. V souvislosti s uzavřením škol se navíc digitální dovednosti učitelů i žáků významně posunuly, pro zavedení změn je to jedinečná příležitost. Uveřejněním nového znění RVP práce nekončí, spíše naopak. Se změnami se navíc pojí i řada rizik. Například záměr rozvíjet potřebné dovedností napříč obory má řešit nová, digitální klíčová kompetence. V každodenní praxi ale hrozí, že se tato kompetence vedle tradičního učiva jednotlivých oborů dostane na vedlejší kolej a z výuky zmizí. Aby se to nestalo, budou učitelé potřebovat pomoc odpovídající jejich úrovni pokročilosti – od prosté konkretizace digitální kompetence, přes příklady propojení digitálního světa a předmětů, až po náměty na konkrétní výukové aktivity a postupy. Kromě materiálů učitelé uplatní i další vzdělávání, opět na celé škále od online školení, přes kolegiální sdílení až po dlouhodobý mentoring. Pro úspěšný rozvoj digitálních kompetencí ve škole je důležitá také role ICT metodiků. Ti se ale místo metodické podpory kolegů často věnují správě digitálních technologií. Tyto role je od sebe nutno oddělit. Kvalifikovaná správa IT navíc napomůže udržitelnému rozvoji digitální infrastruktury školy, ať už z průběžného financování nebo z mimořádných dotací a grantů. V souvislosti s očekáváním tzv. velké revize RVP se také přidáváme k hlasům, které žádají zlepšení komunikace ministerstva školství, transparentnost přípravy a participaci široké pedagogické veřejnosti. Připomínáme i doporučení materiálu Pojetí revize RVP dle SKAV z listopadu 2020, která mohou být jedním z východisek pro další potřebné diskuse. Považujeme za řešitelné nejen výše uvedené, ale i další úkoly spojené se změnou pojetí informatiky. Práce na řadě z nich už probíhají. Další potřebná opatření jsou součástí nové Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Poučení lze nalézt i v zahraničí, v mnoha zemích už podobné změny dokončili. Za Jednotu školských informatiků, z. s. Daniel Lessner předseda JSI |
Ondřej Neumajer: Inovované pojetí funkce ICT koordinátora/metodika
 Mohlo by se zdát, že změna standardu studia je záležitostí toliko institucí, které pořádají vzdělávací programy pro učitele, a běžné praxe škol se nedotýká. Jenže obsah pracovní náplně ICT koordinátora/metodika, který může působit na každé škole, není v žádném legislativním dokumentu blíže popsán. V praxi školy má standard značný formativní charakter na tuto pracovní činnost, resp. pracovní náplň učitele pověřeného touto činností se ve školách často odvíjí právě od tohoto standardu. V mnoha školách je ale tato pozice využívána k jiným účelům, nejčastěji pro správu školní počítačové sítě. To je samozřejmě v rozporu s metodicko-pedagogickým charakterem této specializované činnosti, kterou má vykonávat kvalifikovaný pedagogický pracovník, nikoli počítačový technik. Předchozí standard studia z roku 2005 byl vymezen prostřednictvím klíčových cílových kompetencí a doporučených tematických okruhů. Téměř všechny vzdělávací instituce, které si studium v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v minulosti akreditovaly, přistoupily k praxi tím způsobem, že svůj program strukturovaly přesně podle tematických okruhů uvedených jako doporučené. Těch bylo ve standardu celkem 16, např. Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT, Tvorba ICT plánu školy, Interakce ICT a RVP nebo Principy a možnosti počítačových sítí. Snaha o konsenzus a otevřenostNovou verzi standardu navrhla pracovní skupina vytvořená Národním institutem pro další vzdělávání Parametry nového studiaDélka studia je minimálně 250 vyučovacích hodin po dobu nejméně jednoho roku. Nejméně 110 vyučovacích hodin probíhá jako prezenční výuka (včetně dvou čtyřhodinových exkurzí ve škole či školském zařízení a osmihodinové stáže formou stínování apod.) a nejméně 30 a nejvýše 140 hodin distanční formou (e-learning, webináře, online vzdělávání). Studium je ukončeno závěrečnou ústní zkouškou před komisí a obhajobou závěrečné práce. Do studia by měli být přijímáni kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci, kteří vládnou digitálními kompetencemi minimálně na úrovni B1 dle Rámce digitálních kompetencí pedagogů (dle DigCompEdu). To je úroveň, která je v českém jazyce označena jako Praktik, kromě potřebných znalostí vyžaduje i zkušenosti z práce ve škole. Hlavní charakteristiky nového standarduZa klíčovou charakteristiku návrhu standardu lze označit důraz na zaměření se na práci s lidmi, jejich spolupráci a pedagogické vedení. Pedagogické vedení je v moderní literatuře označováno pojmem pedagogický leadership. V případě ICT koordinátora/metodika by bylo například žádoucí, aby sám používal postupy využívání digitálních technologií, které jsou ostatním učitelům příkladem, a přispíval ke zkvalitňování personálních vztahů ve škole. Takto vytvářené klima je předpokladem k rychlejšímu šíření pedagogických inovací. Snahou autorů bylo, aby ICT koordinátor/metodik dovedl také vhodně využívat prvky lektorských, mentorských a koučovacích technik. Neočekává se, že tyto andragogické techniky zcela ovládne a že z něj bude profesionální lektor, mentor a kouč dohromady. Zkušenost ale ukazuje, že integrace digitálních technologií do života školy je podmíněna především postoji a hodnotami, které jednotliví aktéři vzdělávání zastávají a kterým věří. Proto je vhodné ICT koordinátory/metodiky v oblasti práce s lidmi, v jejich motivování a podporování ostatních dále rozvíjet, napomáhat kolegiální podpoře. Uvedené techniky podporují také schopnost přesvědčovat a vyjednávat, kterou ICT koordinátor/metodik využije i při jednání s vedením školy a školními dodavateli digitálních technologií. Důležitou součástí navrhovaného pojetí studia je síťování účastníků, vznik a posilování profesních komunit odborníků, kteří si vzájemně pomáhají a podporují se. S tímto záměrem jsou nově do studia zařazeny i exkurze a stáže. Samotné technické a technologické znalosti a kompetence musí být i nadále součástí výbavy dobrého školního ICT koordinátora/metodika. Jejich aktuálnost je ale často vázána k době, ve které studium probíhá, časem zastarají, resp. jsou překonány novými digitálními trendy a vývojem v této oblasti. Očekává se, že potřebné novinky z oboru si bude ICT koordinátor/metodik permanentně průběžně prohlubovat samostudiem i v rámci DVPP (semináře, konference, webináře, e-learning, MOOC, odborná literatura, online komunity…), jednorázové absolvování specializovaného studia nemůže průběžné vzdělávání v žádném případě nahradit. Oproti původní verzi z roku 2005 klade nový standard menší důraz na technické a technologické aspekty samotných digitálních technologií. Důvodem jsou i změny ve způsobech provozování školní digitální infrastruktury a stále se zvyšující kvalita uživatelských rozhraní. Učitelé dnes mají oproti situaci před 15 lety k dispozici více výkonných nástrojů, které se ovládají jednodušeji a uživatelsky přívětivěji. Příkladem mohou být hojně využívané cloudové služby jako je G Suite či Office 365, jejichž používání minimalizuje nároky na technické aspekty jejich provozování na školním hardwaru (jsou provozovány na hardwaru poskytovatele) i uživatelské dovednosti pro jejich správu a užívání (mnohá nastavení mohou jednoduše měnit sami uživatelé v prostředí, které se snaží být co nejvíce intuitivní). V mnoha případech jsou také učitelé schopni vykonávat jednodušší pedagogicko-administrativní práce sami (např. správa žáků v systémech řízení výuky či nastavování práv sdílení dokumentů) a tak tuto agendu nemusí řešit specialista, který se může více soustřeďovat na metodické otázky spojené s výukou. Obsah standarduCelé studium je vymezeno profilem absolventa, který je popsán čtyřmi kompetencemi, ty jsou společně s výsledky učení rozpracovány následovně: K1 – Kompetence pro vedení lidí k zavádění digitálních technologií do života celé školy a k jejich efektivnímu používání pro výuku a učení žáků Předpokládané výsledky učení:
K2 – Kompetence mentorské, koučovací a lektorské – andragogické techniky Předpokládané výsledky učení:
K3 – Kompetence koordinační a manažerské – řízení procesů a projektů Předpokládané výsledky učení:
K4 – Kompetence k digitálním technologiím (technické a technologické) Předpokládané výsledky učení:
Standard uvádí kromě kompetencí a předpokládaných výsledků učení také učivo, resp. obsah výuky a indikátory dosažených výsledků učení. Tato struktura je společná všem novým standardům vzdělávacích programů směřujících ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů pedagogických pracovníků, které MŠMT v roce 2020 zveřejnilo. Podrobnější popis je k dispozici na webu MŠMT. ZávěremNový standard studia přináší po 15 letech od vzniku původního standardu větší důraz v práci ICT koordinátora/metodika směrem k metodicko-pedagogickým činnostem integrace digitálních technologií do života školy, na přímou práci s kolegy učiteli a na podporu jejich spolupráce při zachování původní hodinové dotace. Standard není určen přímo učitelům, ale vzdělávacím institucím, které v souladu s ním mohou žádat o akreditaci vlastního vzdělávacího programu. Učitelům tedy budou k dispozici vzdělávací programy směřující k naplňování vzdělávacích cílů daných standardem, které se vzájemně budou jistě lišit. Je na každém zájemci, pro kterou nabídku se rozhodne. Lze očekávat, že vzdělávací programy vytvořené v souladu s novým standardem budou k dispozici od konce roku 2020, paralelně s tím budou ještě souběžně vzdělávacími organizacemi nabízeny dříve akreditované programy schválené podle standardu původního, kterým ještě platnost tříleté akreditace nevypršela. Pokud by vás zajímalo, proč se používají dva odlišné pojmy – ICT metodik i ICT koordinátor, jak se vyvíjely předchozí pokusy o změnu standardu, či jak souvisí standard DVPP s profesní kvalifikací Koordinátor v oblasti ICT v Národní soustavě kvalifikací (NSK) dovolím si zájemce odkázat na svůj článek zveřejněný ve sborníku konference Didinfo 2020, uvedený v odkazech níže, ze kterého tento článek vychází. ZdrojeMŠMT. Standard studia k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT. 17. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53170/download/ MŠMT. Doporučení pro zpracování a realizaci vzdělávacího programu studia k výkonu specializované činnosti koordinace v oblasti ICT. 30. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53465/download/ MŠMT. Rámec digitálních kompetencí učitele. 2019. Dostupné na https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/ramec-digitalnich-kompetenci-ucitele NEUMAJER, O. Nový standard studia ICT koordinátora/metodika (str. 23-29) in DRÁBKOVÁ, J., BERKI, J., eds. Sborník konference Didinfo 2020. Liberec, 2020. ISBN 978-80-7494-532-8. Dostupné na http://www.didinfo.net/images/DidInfo/files/Didinfo_2020.pdf Publikováno: NEUMAJER, O. Inovované pojetí funkce ICT koordinátora/metodika. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2020, roč. 17, č. 12, s. 6-8. ISSN 1214-8679 Převzato z blogu autora Ondrej.Neumajer.cz pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 4.0 Unported. |
Česko.Digital učí tisíce pedagogů jak vyučovat online
 Druhá série bezplatných webinářů “Učíme nanečisto” navazuje na kurzy z března tohoto roku, kdy se musely školy vůbec poprvé vyrovnat s přechodem na distanční výuku. Komunita dobrovolných učitelů z praxe tehdy odvysílala pro své kolegy učitele ze základních i středních škol celkem 31 živých bezplatných webinářů na nejrůznější témata – od reálných hodin matematiky nebo češtiny přes ukázku online nástrojů až po formativní hodnocení. Podobné zaměření, včetně metodických tipů, mají i nové webináře, které čerstvě odstartovaly. „Přechod na online výuku může být náročný. Proto je pro nás důležité vytvořit ve webinářích bezpečné prostředí, ve kterém si učitel může zažít, jaké to je být žákem online. Na webinářích je pak unikátní to, že je pro své kolegy připravují ve svém volném čase sami učitelé a předávají tak svoje praktické znalosti, jak vést hodiny online a jaké typy úkolů zadávat,“ říká Eva Pavlíková z Česko.Digital. Podle Pavlíkové zájem o webináře oproti jarním měsícům výrazně vzrostl a s každým dalším vysílaným webinářem učitelů přibývá. Například webináře zaměřeného na interaktivní vedení online výuky se zúčastnilo naživo přes tisíc učitelů. „Abychom uspokojili tak vysokou poptávku, přesunuli jsme webinář z videokonferenčního prostředí i do streamování na sociálních sítích“, dodává Pavlíková a upřesňuje, že od spuštění celého projektu projevilo o webináře naživo zájem 3085 učitelů a 16023 se vzdělávalo přes zpřístupněné nahrávky. A to i díky finanční podpoře Nadace České spořitelny, která projekt v květnu podpořila jako jeden z projektů přispívajících v boji proti covid-19. „To další, co jsme kromě pomoci se zprovozněním online výuky využívali, byly právě zmiňované webináře. Já jsem vždy nabídku poslala všem pedagogům. Bylo na nich, aby si zvolili jim vyhovující téma. Často jsme se tam potkávali celá sborovna. Opravdu se nám osvědčily webináře o formativním hodnocení, dále webinář ‘Matematika je zábavná’. Kolegyně zeměpisářka využívala ‘Google nástroje na zeměpis’,“ uvádí PhDr. Bc. Gabriela Hrušková, ředitelka Základní školy T. G. Masaryka ve Štětí. Nově i mikrokurzyPro učitele, kteří se z časových důvodů nemohou online vysílání zúčastnit, připravují dobrovolníci také sérii mikrokurzů z již proběhlých webinářů. Mikrokurzy jsou členěné tak, aby se učitelé mohli dle potřeby rychle zorientovat v konkrétních vybraných tématech. Všechny připravované webináře učitelé najdou na webových stránkách projektu www.ucimeonline.cz. Odvysílané webináře jsou pak učitelům k dispozici zdarma ke shlédnutí v nově vytvořené videotéce na webu projektu. Na stejném místě pak brzy najdou i první mikrokurzy. |
Nové weby Google jako nový standard pro tvorbu webových stránek
V roce 2016 Google spustil aktualizovanou verzi služby Weby Google (dále jen „nové Weby“), která lidem umožňuje i bez zkušeností s programováním vytvářet webové stránky, optimalizovat je pro mobilní i desktopová zařízení a spolupracovat na nich v reálném čase. V roce 2017 oznámil, že původní verzi této služby, označovanou jako „klasické Weby“, nahradí novou verzí. Od tohoto oznámení intenzivně pracuje na tom, aby nové Weby zahrnovaly všechny funkce, které uživatelé nejčastěji požadují. V červenci 2020 si přes 90 % uživatelů k vytváření svých stránek vybíralo novou verzi Webů. Od 13. srpna 2020 se nová verze bude zobrazovat jako výchozí prostředí pro tvorbu webových stránek. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučujeme vám jako nejbližší krok přechodu od klasických Webů před uvedeným datem aktivovat nové Weby pro všechny skupiny uživatelů, které k nim ve vaší doméně ještě nemají přístup. Uživatelé budou mít i nadále možnost podle potřeby přepnout zpět na klasickou verzi Webů. Co je potřeba vědět?Všechny existující klasické Weby je třeba převést na novou verzi do prosince 2021. Základní harmonogram přechodu je následující:
Další informace a novinky najdete v centru nápovědy. |
Naše děti pracují s IT, jak je v tom můžeme podpořit (workshop)
V rámci spolupráce JŠI s Nadací O2 v rámci grantového programu O2 Chytrá škola pořádáme ve čtvrtek 14/11 dva workshopy pro rodiče na digitální témata v rámci nových rolí rodičů v 21. století. Akce je pořádána ve spolupráci s DigiSkills.cz Sledujte FB - https://www.facebook.com/events/546347622830264/ Volné kapacity nabízíme nyní i dalším zájemcům. Dotazy Petr Naske - petr.naske@jsi.cz, telefon 608200741  |
Komentujte dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+!
 Dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ je celý k dispozici na Disku Google. Dokument jsme rozdělili na šest částí pro snazší komentování, ty najdete ve složce na Disku Google po přihlášení účtem @JSI.cz.Shrnutí
Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ formulují návrh strategických cílů vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ a hlavních cest a opatření k jejich dosažení. Obsahují také odůvodnění jejich výběru a návrh principů, na kterých by měla být Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ postavena. Jádrem dokumentu je část 6 a 7, kde jsou vymezeny dva strategické cíle a čtyři strategické linie. Strategické cíle představují to, čeho bychom chtěli dosáhnout. Jsou to hodnoty samy o sobě. Strategické linie jsou pak spíše prostředky a cesty, jejichž prostřednictvím navrhujeme těchto cílů dosahovat. Strategické linie jsou členěny do tří částí. Nejdříve stručně shrnujeme, k čemu má daná strategická linie přispět. Následně stručně zdůvodňujeme, proč a v čem je daná strategická linie důležitá. Jádro pak tvoří část, kde je podrobněji vysvětleno, v čem daná SL spočívá a jaká konkrétní opatření může zahrnovat.
První strategický cíl je vymezen jako zaměření vzdělávání více na získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Tento cíl reaguje na širší společenské změny, například stále důležitější dovednost orientovat se ve velkém množství informací, umět s nimi pracovat a aplikovat je. Zároveň reaguje na některé konkrétní problémy vzdělávacího systému v ČR, jako je přetěžování žáků a studentů informacemi na úkor formování širších a klíčových kompetencí. Reaguje také na současný stav, kdy panuje poměrně značná míra nejasnosti z hlediska předpokládaného obsahu i rozsahu učiva, které má žák či student zvládnout. Konkrétními specifickými cíli v této oblasti pak jmenovitě jsou: zvýšit úroveň klíčových kompetencí a gramotností žáků, studentů a občanů; dosáhnout vysoké míry shody o důležitosti kompetenčního přístupu, včetně vzájemné shody ve významu jednotlivých kompetencí a gramotností; zvolit a udržovat vhodný kompetenční rámec, zpřesnit očekávané výstupy v uzlových bodech a provázat kompetenční rámec s očekávanými výstupy; sladit požadavky na obsah vzdělávání se způsobem jeho ověřování a výrazně zlepšit schopnost vyhodnocovat dosažené kompetence a gramotnosti; proměnit způsob a strukturu vzdělávací nabídky tak, aby došlo k maximálnímu rozvoji kompetencí a gramotností.
Druhý strategický cíl je formulován jako snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu žáků a studentů. Vycházíme z toho, že ČR patří mezi státy OECD mezi ty s největšími vzdělanostními nerovnostmi, které se projevují výraznou závislostí výsledků vzdělávání na sociálním statusu rodičů, výraznými rozdíly mezi výsledky žáků z různých základních škol a různých regionů či nízkou mezigenerační mobilitou ve vzdělávání. To omezuje efektivitu vzdělávání i princip rovných šancí na dosažení společenského úspěchu, který je klíčem ke společenské kohezi a shodě.
Mezi specifické cíle v této oblasti patří: snížit počet žáků, kteří opouštějí vzdělávání předčasně, a vytvořit podmínky pro dosažení kvalifikace u osob, které jej předčasně opustily; snížit počet žáků, kteří dosahují velmi nízkých úrovní gramotností; posílit kvalitu vzdělávání v zaostávajících regionech a školách a tím snížit mezikrajové i vnitrokrajové diferenciace kvality vzdělávací soustavy; zvýšit šance na úspěch ve vzdělávání bez ohledu na socioekonomické a rodinné zázemí žáka nebo zdravotní znevýhodnění; posílit podporu rozvoje talentů v rámci standardních ZŠ mimo jiné proto, aby se oslabil tlak na vnější diferenci vzdělávací soustavy; zvýšit účast dětí ze sociálně znevýhodňující prostředí na předškolním vzdělávání jako prevenci možného školního neúspěchu, včasnými opatřeními redukovat dopad rizikových faktorů na straně rodiny; omezit rizika segregace ve školství; redukovat školní absence (včetně omluvených) jako faktor školní neúspěšnosti; snížit nerovnosti v uplatnitelnosti a občanských kompetencích absolventů středního stupně vzdělávání; zvýšit šance studentů ze sociálně znevýhodňujícího prostředí v terciárním vzdělávání a konečně posílit aspirace žáků a pocit smysluplnosti studia, jakožto rizikový faktor diferenciace vzdělanostních drah a nerovností.
Strategické linie formulují cesty, jak dosáhnout dvou výše uvedených strategických cílů. První strategickou linii představuje proměna obsahu a způsobu vzdělávání. Jde o průřezovou strategickou linii, tj. zahrnuje celou řadu různorodých opatření, resp. „balíčků opatření“. Jde zároveň o opatření, která mají bezprostřední návaznost na oba strategické cíle. Jinak řečeno, jde o hledání systémových změn, které pomohou ke zkvalitnění samotných vzdělávacích procesů. Celkem je v první strategické linii vymezeno a popsáno šest centrálních témat: proměna obsahu vzdělávání; úprava hodnocení vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků; opatření pro zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro všechny; podpora vzdělávacích inovací a jejich ověřování; celoživotní učení, využití potenciálu mimoškolního a neformálního vzdělávání a proměna kariérového poradenství.
Každé téma je pak podrobněji specifikováno, včetně navržení konkrétních opatření. Například téma proměna obsahu vzdělávání zahrnuje, mimo jiné, úpravu rámcových vzdělávacích programů (dále jen „RVP“) a stanovení prioritního učiva. Je navrženo zachovat systém RVP, ale zároveň výrazně redukovat očekávané výstupy RVP (primárně na úrovni ZŠ a SŠ) za účelem snížení objemu celkového učiva obsaženého ve školních vzdělávacích programech (dále jen „ŠVP“) minimálně až o polovinu. Tím bude vytvořen časový prostor v pedagogickém procesu, který bude využit k opakování a procvičování prioritního učiva a individualizaci výuky. Zároveň ale doporučujeme poskytnout školám výraznou podporu při zpracování obsahu ŠVP. Každá škola se bude moci rozhodnout, zda využije vzorové centrálně vypracované ŠVP obsahující prioritní učivo, anebo si ŠVP vypracuje sama. Tím bude dána dostatečná volnost pro školy, které jsou inovativní, a zároveň bude poskytnuta podpora školám, které nemají kapacitu vytvářet ŠVP samy.
Druhou strategickou linii představuje podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání. Je- jich podpora musí tvořit ucelený systém, v němž pedagogičtí pracovníci získají potřebnou podporu kdykoli během svého profesního života. Navrhujeme vytvořit profesní standard učitele a ředitele; popsat standard pedagogického leadershipu a zvýšit povědomí o jeho významu pro kvalitu školy a jejich vzdělávacích výsledků. V souladu s profesním standardem systematizovat pedagogické činnosti školy, navázat na myšlenku kariérního systému, propojit do něj specializované činnosti ve škole. Doporučujeme konsolidovat podmínky společného vzdělávání personálním posílením a stabilizací poradenského systému. Počty poradenských pracovníků ve školních poradenských zařízeních odvozovat od velikosti škol a množství a stupňů podpůrných opatření, přičemž bude zohledněna i potřeba podpory učitelů.
Důležitým opatřením pro ochranu před deprofesionalizací učitelství je zjednodušit a následně udržovat přehledný a transparentní systém kvalifikačního vzdělávání pro učitele a ředitele. Upravit přípravné profesní vzdělávání tak, aby připravilo absolventy na zvyšující se nároky profese. Pregraduální vzdělávání a jiné vzdělávací cesty ke kvalifikaci učitele udržovat jako souměřitelné z hlediska kompetencí absolventů a odpovídající požadavkům profesního standardu (promítnutých do akreditací studijních programů). Systém profesní podpory a dalšího vzdělávání navrhujeme dotvořit tak, aby výrazně usnadnil vzájemné učení a podporu uvnitř pedagogických týmů škol i mezi školami, aby výrazně zlepšil uvádění do profese, aby za- jistil kvalitní další vzdělávání přímo ve školách, posílil rozsah a kvalitu metodické podpory výuky a podpořil učitele ohrožené vyhořením.
Třetí strategickou linii představuje zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce. Jedním z hlavních problémů vzdělávací politiky v ČR je nekonzistence stanovených cílů a realizovaných opatření, nedůsledná implementace strategických záměrů, špatná komunikace mezi všemi aktéry i nedostatečné využití dostupných poznatků při tvorbě vzdělávací politiky. Pro ČR je také charakteristická vysoká míra de- centralizace, která komplikuje komunikaci i realizaci zamýšlených strategických záměrů a přispívá k vysoké nepedagogické zátěži škol i k vysokým rozdílům v kvalitě poskytovaného vzdělávání.
Jako řešení navrhujeme postupné zavádění středního článku podpory, jehož úkolem by byla metodická podpora školám na daném území, poskytování aktuálních informací z oblasti školství, právní poradenství, zprostředkování komunikace mezi centrem a školami, podpora kooperace, sdílení zkušeností atd. Tento střední článek by byl zaváděn postupně a pilotně ověřován, s důrazem na to, aby skutečně pomáhal školám ve zlepšování kvality a aby v něm působili respektovaní a zkušení odborníci. Dalším opatřením je snížení nepedagogické zátěže ředitelů tak, aby mohli být pedagogickými lídry. To obnáší jednak zrušení neodůvodněné byrokratické zátěže (dvojí vykazování atd.), jednak zajištění pomoci s nepedagogickými činnostmi (např. opravy a rekonstrukce budov, příprava a správy projektových žádostí, GDPR atd.), případně převedení těchto činností na jiný subjekt. Dále doporučujeme zaměřit se na zvýšení odborné úrovně a informovanosti těch, kteří aktivně vytvářejí a ovlivňují vzdělávací politiku prostřednictvím nově vytvořených vzdělávacích kurzů. To se neobejde bez výrazného zvýšení podpory vzdělávacího výzkumu a jeho většího propojení s tvorbou vzdělávací politiky. Celkově by měla vzdělávací politika směřovat ke zvyšování vzájemné důvěry a ochotě spolupracovat. To sice nejde jednoduše zajistit prostřednictvím jednoho opatření, ale je možné to podporovat otevřenou a korektní komunikací mezi různými typy aktérů vzdělávání, vytvářením platforem pro setkávání a kultivací úrovně diskuse o vzdělávání.
Významnými problémy, které zároveň tvoří podstatnou překážku pro rozvoj kvality vzdělávacího systému, jsou dlouhodobé podfinancování vzdělávacího systému, nízká předvídatelnost a stabilita systému financování i jeho nevyhovující struktura. Výrazné podfinancování lze dokumentovat jak při srovnání se zeměmi OECD, tak při sledování vývoje v ČR v čase. V důsledku toho zaostávají mzdy a platy učitelů na všech stupních škol, učitelské povolání je málo atraktivní a trpí nepříznivou věkovou strukturou a mezi žáky a studenty na všech stupních škol přetrvávají výrazné sociální nerovnosti.
Navrhovanými opatřeními tedy v horizontu roku 2030 jsou zvýšení financování vzdělávání na úroveň průměru zemí OECD, provedení změny struktury financování, které bude směřovat k cílené podpoře strategických priorit a potřeb v oblasti vzdělávání, zajištění transparentnosti, stability a předvídatelnosti financování pro všechny úrovně řízení vzdělávacího systému. Navýšení financování umožní realizovat nezbytná opatření v oblasti proměny obsahu a způsobu vzdělávání (implementace kurikulární reformy, proměna hodnocení vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků, podpora vzdělávacích inovací a jejich ověřování, dále rovněž podpora celoživotního učení či kariérového poradenství), v oblasti snižování nerovností (především zjednodušení podpůrných programů pro sociálně znevýhodněné žáky, podpora přechodu žáků ze základní na střední školu, finanční podpora vysokoškolských studentů, podpora rozvoje nadaných a mimořádně nadaných žáků a studentů všech stupňů škol, rozvoj tandemového učení), v oblasti podpory učitelů (mezi něž patří zejména proměna pregraduální přípravy pedagogických pracovníků a podpora jejich dalšího vzdělávání, vytvoření nezbytných podmínek pro kvalitní práci učitelů jak ve formě navýšení mezd a platů a úpravou jejich struktury, tak ve formě uceleného systému profesní podpory učitelů) i v oblasti řízení (jedná se hlavně o financování podpůrných profesí, rozvoj střední úrovně vedení v regionálním školství, posílení institucionálního financování na úkor účelového, posílení rozhodování založeného na datech).(...)
Principy navrhované strategie
Z výše uvedených východisek vycházejí hlavní principy, na kterých by, podle našeho názoru, měla být strategie připravována a realizována a na jejichž základě byl připravován také tento dokument. Těchto principů je pět.
Za prvé, vycházíme z toho, že strategie musí mít skutečně dlouhodobý horizont. Strategie je připravována do roku 2030, nicméně efekty mnoha opatření ve vzdělávání se dostaví až za mnoho let. Kdybychom se omezovali tímto horizontem, pak k žádným reálným změnám nedojde. Proto jsme se dohodli, že přemýšlíme v horizontu 2030+. Ono + znamená, že některé aktivity budou během působení Strategie 2030+ nastartovány, ale výsledky se dají očekávat až později. V této souvislosti je vhodné připomenout, že velkým problémem vzdělávací politiky v ČR je, že se nedokážeme přenést přes každodenní dílčí problémy. Při tvorbě Strategie 2030+ je třeba neustále připomínat, že děti, které se příští rok narodí (v době předpokládaného odsouhlasení dokumentu), půjdou do školy v roce 2026 a většina z nich ukončí formální vzdělávání (pokud bude vše jako teď) někdy kolem roku 2045. Dá se očekávat, že společnost, technologie, pracovní trh atd. budou tou dobou vypadat úplně jinak. I proto je třeba se dívat na vzdělávání při přípravě Strategie 2030+ z jistého nadhledu a nezabřednout do dílčích aktuálních problémů a technických detailů.
Za druhé, strategie bude úspěšná jen tehdy, pokud bude vnitřně konzistentní a bude jasně vymezovat cestu, kudy se má směřovat. Každá strategie je nevyhnutelně do jisté míry obecná. Důležité ovšem je, aby byla dostatečně konkrétní, poskytovala jasný směr a byla vnitřně konzistentní. To nutně znamená, že ve strategie nemůže být vše, ale musí se zaměřit na to, co je skutečně prioritní. Navrhovaná opatření pak musejí být ve vzájemném souladu. Například pokud navrhujeme proměnu způsobu a obsahu vzdělávání, je potřeba tomu přizpůsobit i způsobit hodnocení. Jinak řečeno, nastavení cílů musí být ve shodě s prostředky dosahování těchto cílů.
Za třetí, strategie by měla v maximální možné míře stavět na tom, co již funguje a existuje. Jsme si vědomi toho, že máme-li formulovat skutečně moderní vzdělávací cestu, pak je potřeba mnoho věcí opravdu změnit. I tyto změny by ovšem měly vycházet (pokud je to aspoň trochu možné) z toho, co již nějak funguje a brát v úvahu realitu každodenního dne učitele, ředitele, žáka, rodiče atd. V našem systému existuje celá řada již nastartovaných pozitivních změn (byť často časově a prostorově omezených), které je vhodné podpořit a rozšiřovat.
S předchozím principem souvisí i princip experimentování a pilotování zaváděných změn. Vzhledem k vysoké míře složitosti a rozmanitosti vzdělávacího systému lze jen málo opatření zavádět ihned plošně. Zkušenosti a potřeby vzdělávaných i vzdělávajících se často hodně liší a často je nemožné nalézt jediný způsob nastavení vzdělávací politiky, který by byl vhodný pro všechny tyto potřeby („one size fits all“). Zároveň je z úrovně centra často těžké přesně domyslet, jaké konkrétní důsledky určité opatření způsobí. Proto považujeme za důležité, aby většina navrhovaných opatření byla zaváděna postupně na menším vzorku, přizpůsobována lokálním podmínkám, pilotně ověřována a důsledně vyhodnocována.
Konečně pátým principem je důraz na implementaci. Vyhodnocení předchozích strategických dokumentů ukázalo, že nastavení strategických cílů a směrů bylo víceméně správné. Příčinou toho, proč předchozí strategické dokumenty byly realizovány jen v malé míře, nebyla nízká kvalita těchto dokumentů, ale jejich odstřižení od následné implementace. Strategie 2030+ si musí vzít z tohoto ponaučení a důsledně propojit deklarace ve strategických dokumentech s reálnou implementací. To mimo jiné znamená, že s implementací strategie se započne okamžitě po jejím odsouhlasení a budou jasně stanoveny odpovědnosti za její realizaci i postupné vyhodnocování. Zároveň to znamená, že je potřeba postupně budovat odborné kapacity v územích, které pomohou s realizací strategie přímo v terénu (viz také SL3). Je také důležité zdůraznit, že plnění cílů Strategie 2030+ vyžaduje meziresortní spolupráci, jelikož dosažení změny v některých oblastech není možné bez aktivní spolupráce jiných resortů. Strategie 2030+ chápeme jako nadrezortní strategii, na jejíž implementaci se musí podílet i další instituce kromě MŠMT (zejména MPSV, MPO, MMR, MZ).
|
Stanovisko SKAV k novele zákona o pedagogických pracovnících
 Členské organizace SKAV se v návaznosti na své dlouholeté zkušenosti s realizací DVPP a praxí v oboru pedagogiky a vzdělávacího systému České republiky rozhodly vydat stanovisko k novele Zákona o pedagogických pracovnících, protože současný stav v této oblasti není vyhovující. Podporujeme změny § 7a–9a, které umožní, že učitelé druhého stupně základní školy a učitelé všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy mohou práci vykonávat jen s dokončeným vysokoškolským studiem v libovolném akreditovaném magisterském studijním programu s tím, že si svou odbornou kvalifikaci zároveň doplní vhodným studiem v oblasti pedagogických věd (např. DPS). V dalších bodech ale novela vykazuje závažné nedostatky a opatření, která rozhodně nepřispějí ke zkvalitnění školské praxe, nebo ji naopak mohou poškozovat. Považujeme za nesystémové opatření zcela zrušit akreditace DVPP s výjimkou kvalifikačních studií (§ 24 Další vzdělávání pedagogických pracovníků), a to bez náhrady.
Přestože dosavadní způsob akreditace DVPP není dobrý, považujeme za nutné, aby existoval systém, který podněcuje pedagogické pracovníky k dalšímu vzdělávání a také tvoří jistý filtr pro tvorbu a realizaci DVPP, který podrží nepodkročitelnou úroveň a ideálně i podpoří kvalitu DVPP. Nepromyšlené okamžité zrušení akreditací DVPP bez náhrady navíc ohrozí systémové kroky a intervence z evropských i národních zdrojů zaměřené na profesní rozvoj učitelů.
Systém hodnocení programů DVPP lze řešit například:
Vidíme správný směr v zahájení prací na zjednodušení požadavků na akreditaci jednotlivých vzdělávacích akcí, ale nikoliv ve zrušení systému hodnocení kvality DVPP jako celku. Zrušení akreditací DVPP bez náhrady je nesystémové i z dalších důvodů:
Navržená změna v kontextu dalších legislativních změn (novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb., nařízení vlády č. 75/2005 Sb.) povede k ještě většímu snížení atraktivity profese asistenta pedagoga pro potenciální zájemce a prohloubení jejich nedostatku ve školách. Je paradoxní, že zatímco v případě nedostatku učitelů MŠMT volí opatření snižující nároky na jejich kvalifikaci, v případě nedostatku asistentů pedagoga nárok na jejich předprofesní přípravu zvyšuje. Souběh všech těchto opatření s negativním dopadem může vést k trvalému nezájmu o výkon této ve školách velmi potřebné profese.
Členské organizace SKAV jmenovitě podepsané pod tímto stanoviskem:
Asociace lesních mateřských škol, Asociace malých inovativních škol, Asociace Montessori ČR, Asociace pro domácí vzdělávání, Asociace předškolní výchovy, Česká asociace science center, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, Člověk v tísni, o. p. s., JA Czech, Jednota školských informatiků, z. s., JOB, Jules a Jim, Kritické myšlení, Montessori ČR, z. s., NaZemi, Otevřeno., z. s., Post Bellum, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, z. s., Step by Step ČR, TEREZA, vzdělávací centrum, z. ú., Učitelská platforma a Ústav pro studium totalitních režimů.
|
1-10 of 232
JSI: novinky