Mohlo by se zdát, že změna standardu studia je záležitostí toliko institucí, které pořádají vzdělávací programy pro učitele, a běžné praxe škol se nedotýká. Jenže obsah pracovní náplně ICT koordinátora/metodika, který může působit na každé škole, není v žádném legislativním dokumentu blíže popsán. V praxi školy má standard značný formativní charakter na tuto pracovní činnost, resp. pracovní náplň učitele pověřeného touto činností se ve školách často odvíjí právě od tohoto standardu. V mnoha školách je ale tato pozice využívána k jiným účelům, nejčastěji pro správu školní počítačové sítě. To je samozřejmě v rozporu s metodicko-pedagogickým charakterem této specializované činnosti, kterou má vykonávat kvalifikovaný pedagogický pracovník, nikoli počítačový technik.

Předchozí standard studia z roku 2005 byl vymezen prostřednictvím klíčových cílových kompetencí a doporučených tematických okruhů. Téměř všechny vzdělávací instituce, které si studium v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v minulosti akreditovaly, přistoupily k praxi tím způsobem, že svůj program strukturovaly přesně podle tematických okruhů uvedených jako doporučené. Těch bylo ve standardu celkem 16, např. Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT, Tvorba ICT plánu školy, Interakce ICT a RVP nebo Principy a možnosti počítačových sítí.

Snaha o konsenzus a otevřenost

Novou verzi standardu navrhla pracovní skupina vytvořená Národním institutem pro další vzdělávání
(NIDV) v souladu se zadáním Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020. Součástí této odborné skupiny byl zástupce základní školy, střední školy, vysoké školy vzdělávající učitele, zástupce NIDV i MŠMT, následně měli možnost návrh standardu připomínkovat různá odborná uskupení, například ICT panel Národního ústavu pro vzdělávání, účastníci konference Počítač ve škole 2019 nebo krajští ICT metodici (tzv. KIM) projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO) realizovaném tehdejším NIDV. Pracovní skupina chtěla založit nové směrování standardu na zkušenostech široké skupiny odborníků a praktiků ze škol při respektování moderních pedagogických trendů a zohledňování obdobných aktivit v zahraničí. To nebylo vůbec jednoduché, protože názory lidí byly v některých pohledech rozdílné.

Parametry nového studia

Délka studia je minimálně 250 vyučovacích hodin po dobu nejméně jednoho roku. Nejméně 110 vyučovacích hodin probíhá jako prezenční výuka (včetně dvou čtyřhodinových exkurzí ve škole či školském zařízení a osmihodinové stáže formou stínování apod.) a nejméně 30 a nejvýše 140 hodin distanční formou (e-learning, webináře, online vzdělávání). Studium je ukončeno závěrečnou ústní zkouškou před komisí a obhajobou závěrečné práce.

Do studia by měli být přijímáni kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci, kteří vládnou digitálními kompetencemi minimálně na úrovni B1 dle Rámce digitálních kompetencí pedagogů (dle DigCompEdu). To je úroveň, která je v českém jazyce označena jako Praktik, kromě potřebných znalostí vyžaduje i zkušenosti z práce ve škole.

Hlavní charakteristiky nového standardu

Za klíčovou charakteristiku návrhu standardu lze označit důraz na zaměření se na práci s lidmi, jejich spolupráci a pedagogické vedení. Pedagogické vedení je v moderní literatuře označováno pojmem pedagogický leadership. V případě ICT koordinátora/metodika by bylo například žádoucí, aby sám používal postupy využívání digitálních technologií, které jsou ostatním učitelům příkladem, a přispíval ke zkvalitňování personálních vztahů ve škole. Takto vytvářené klima je předpokladem k rychlejšímu šíření pedagogických inovací.

Snahou autorů bylo, aby ICT koordinátor/metodik dovedl také vhodně využívat prvky lektorských, mentorských a koučovacích technik. Neočekává se, že tyto andragogické techniky zcela ovládne a že z něj bude profesionální lektor, mentor a kouč dohromady. Zkušenost ale ukazuje, že integrace digitálních technologií do života školy je podmíněna především postoji a hodnotami, které jednotliví aktéři vzdělávání zastávají a kterým věří. Proto je vhodné ICT koordinátory/metodiky v oblasti práce s lidmi, v jejich motivování a podporování ostatních dále rozvíjet, napomáhat kolegiální podpoře. Uvedené techniky podporují také schopnost přesvědčovat a vyjednávat, kterou ICT koordinátor/metodik využije i při jednání s vedením školy a školními dodavateli digitálních technologií.

Důležitou součástí navrhovaného pojetí studia je síťování účastníků, vznik a posilování profesních komunit odborníků, kteří si vzájemně pomáhají a podporují se. S tímto záměrem jsou nově do studia zařazeny i exkurze a stáže.

Samotné technické a technologické znalosti a kompetence musí být i nadále součástí výbavy dobrého školního ICT koordinátora/metodika. Jejich aktuálnost je ale často vázána k době, ve které studium probíhá, časem zastarají, resp. jsou překonány novými digitálními trendy a vývojem v této oblasti. Očekává se, že potřebné novinky z oboru si bude ICT koordinátor/metodik permanentně průběžně prohlubovat samostudiem i v rámci DVPP (semináře, konference, webináře, e-learning, MOOC, odborná literatura, online komunity…), jednorázové absolvování specializovaného studia nemůže průběžné vzdělávání v žádném případě nahradit.

Oproti původní verzi z roku 2005 klade nový standard menší důraz na technické a technologické aspekty samotných digitálních technologií. Důvodem jsou i změny ve způsobech provozování školní digitální infrastruktury a stále se zvyšující kvalita uživatelských rozhraní. Učitelé dnes mají oproti situaci před 15 lety k dispozici více výkonných nástrojů, které se ovládají jednodušeji a uživatelsky přívětivěji. Příkladem mohou být hojně využívané cloudové služby jako je G Suite či Office 365, jejichž používání minimalizuje nároky na technické aspekty jejich provozování na školním hardwaru (jsou provozovány na hardwaru poskytovatele) i uživatelské dovednosti pro jejich správu a užívání (mnohá nastavení mohou jednoduše měnit sami uživatelé v prostředí, které se snaží být co nejvíce intuitivní). V mnoha případech jsou také učitelé schopni vykonávat jednodušší pedagogicko-administrativní práce sami (např. správa žáků v systémech řízení výuky či nastavování práv sdílení dokumentů) a tak tuto agendu nemusí řešit specialista, který se může více soustřeďovat na metodické otázky spojené s výukou.

Obsah standardu

Celé studium je vymezeno profilem absolventa, který je popsán čtyřmi kompetencemi, ty jsou  společně s výsledky učení rozpracovány následovně:

K1 – Kompetence pro vedení lidí k zavádění digitálních technologií do života celé školy a k jejich efektivnímu používání pro výuku a učení žáků

Předpokládané výsledky učení:

1. facilituje proces tvorby digitální strategie školy;
2. zajišťuje pravidelnou reflexi a vyhodnocení naplňování digitální strategie školy;
3. koordinuje a aktivně podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků s využitím digitálních technologií;
4. podporuje kulturu inovací a spolupráce ve škole;
5. působí jako pedagogický lídr.

K2 – Kompetence mentorské, koučovací a lektorské – andragogické techniky

Předpokládané výsledky učení:

1. uplatňuje prvky mentorských a koučovacích dovedností a technik v prostředí školy a ve své práci;
2. využívá pro reflexi praxe kompetenční rámec kvalitní pedagogické praxe se zaměřením na využití digitálních technologií;
3. vzdělává se v lektorských dovednostech a andragogice tak, aby mohl pomáhat dospělým učit se a volit jejich cestu celoživotního vzdělávání;
4. orientuje se v různých metodách vzdělávání s ohledem na nové vědecké poznatky a aktuální technologický vývoj, dokáže je dalším osobám erudovaně doporučit a podpořit je v jejich užití pro jejich další osobní i profesní růst;
5. podílí se na tvorbě a sestavení plánu seberozvoje i autoevaluace pedagogů, na profesním portfoliu a sebemotivaci;
6. vzdělává se v oblasti vedení lidí a pedagogického leadershipu.

K3 – Kompetence koordinační a manažerské – řízení procesů a projektů

Předpokládané výsledky učení:

1. organizuje a koordinuje využívání digitálních zařízení ve škole;
2. spoluvytváří směrnice a pravidla pro bezpečné používání digitálních technologií ve škole včetně kyberbezpečnosti;
3. vyhledává a navrhuje možné finanční zdroje pro pořízení a údržbu digitální infrastruktury a softwaru;
4. spoluvytváří plán rozvoje školy v oblasti digitální strategie školy;
5. integruje digitální technologie do ŠVP;
6. navrhuje a koordinuje provoz informačního systému školy;
7. orientuje se v základních pravidlech projektového řízení.

K4 – Kompetence k digitálním technologiím (technické a technologické)

Předpokládané výsledky učení:

1. kvalifikovaně doporučuje dle individuálních potřeb školy školní informační systémy;
2. orientuje se v oblasti moderních digitálních technologií používaných ve školách a ve vzdělávání a aktivně sleduje trendy ve vzdělávání s využitím digitálních technologií;
3. orientuje se v problematice budování, údržby, správy a zabezpečení počítačové sítě;
4. navrhuje postupy a pravidla zabezpečení digitální infrastruktury včetně dat;
5. orientuje se v problematice autorských práv a licencí
   1. včetně veřejných licencí (Creative Commons);
   1. včetně otevřeného softwaru (Open Source);
6. podílí se na nastavování licenční politiky školy.

Standard uvádí kromě kompetencí a předpokládaných výsledků učení také učivo, resp. obsah výuky a indikátory dosažených výsledků učení. Tato struktura je společná všem novým standardům vzdělávacích programů směřujících ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů  pedagogických  pracovníků, které MŠMT v roce 2020 zveřejnilo. Podrobnější popis je k dispozici na webu MŠMT.

Závěrem

Nový standard studia přináší po 15 letech od vzniku původního standardu větší důraz v práci ICT koordinátora/metodika směrem k metodicko-pedagogickým činnostem integrace digitálních technologií do života školy, na přímou práci s kolegy učiteli a na podporu jejich spolupráce při zachování původní hodinové dotace. Standard není určen přímo učitelům, ale vzdělávacím institucím, které v souladu s ním mohou žádat o akreditaci vlastního vzdělávacího programu. Učitelům tedy budou k dispozici vzdělávací programy směřující k naplňování vzdělávacích cílů daných standardem, které se vzájemně budou jistě lišit. Je na každém zájemci, pro kterou nabídku se rozhodne. Lze očekávat, že vzdělávací programy vytvořené v souladu s novým standardem budou k dispozici od konce roku 2020, paralelně s tím budou ještě souběžně vzdělávacími organizacemi nabízeny dříve akreditované programy schválené podle standardu původního, kterým ještě platnost tříleté akreditace nevypršela.

Pokud by vás zajímalo, proč se používají dva odlišné pojmy – ICT metodik i ICT koordinátor, jak se vyvíjely předchozí pokusy o změnu standardu, či jak souvisí standard DVPP s profesní kvalifikací Koordinátor v oblasti ICT v  Národní soustavě kvalifikací (NSK) dovolím si zájemce odkázat na svůj článek zveřejněný ve sborníku konference Didinfo 2020, uvedený v odkazech níže, ze kterého tento článek vychází.

Zdroje

MŠMT. Standard studia k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT. 17. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53170/download/

MŠMT. Doporučení pro zpracování a realizaci vzdělávacího programu studia k výkonu specializované činnosti koordinace v oblasti ICT. 30. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53465/download/

MŠMT. Rámec digitálních kompetencí učitele. 2019. Dostupné na https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/ramec-digitalnich-kompetenci-ucitele

NEUMAJER, O. Nový standard studia ICT koordinátora/metodika (str. 23-29) in DRÁBKOVÁ, J., BERKI, J., eds. Sborník konference Didinfo 2020. Liberec, 2020. ISBN 978-80-7494-532-8. Dostupné na http://www.didinfo.net/images/DidInfo/files/Didinfo_2020.pdf

Publikováno: NEUMAJER, O. Inovované pojetí funkce ICT koordinátora/metodika. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2020, roč. 17, č. 12, s. 6-8. ISSN 1214-8679

V roce 2016 Google spustil aktualizovanou verzi služby Weby Google (dále jen „nové Weby“), která lidem umožňuje i bez zkušeností s programováním vytvářet webové stránky, optimalizovat je pro mobilní i desktopová zařízení a spolupracovat na nich v reálném čase. V roce 2017 oznámil, že původní verzi této služby, označovanou jako „klasické Weby“, nahradí novou verzí. Od tohoto oznámení intenzivně pracuje na tom, aby nové Weby zahrnovaly všechny funkce, které uživatelé nejčastěji požadují. V červenci 2020 si přes 90 % uživatelů k vytváření svých stránek vybíralo novou verzi Webů.

Od 13. srpna 2020 se nová verze bude zobrazovat jako výchozí prostředí pro tvorbu webových stránek. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučujeme vám jako nejbližší krok přechodu od klasických Webů před uvedeným datem aktivovat nové Weby pro všechny skupiny uživatelů, které k nim ve vaší doméně ještě nemají přístup. Uživatelé budou mít i nadále možnost podle potřeby přepnout zpět na klasickou verzi Webů.

Co je potřeba vědět?

Všechny existující klasické Weby je třeba převést na novou verzi do prosince 2021. Základní harmonogram přechodu je následující:

• Srpen 2020 – nová verze Webů se stane výchozím prostředím pro tvorbu webových stránek.
• Od května 2021 – už nebude možné vytvářet nové webové stránky v klasické verzi Webů. Organizace tak budou všechny nové stránky vytvářet pouze v nových Webech.
• Od října 2021 – bude vypnuta možnost úprav zbývajících Webů vytvořených v klasické verzi.
• Od prosince 2021 – pokud uživatelé navštíví klasický Web, nezobrazí se jim obsah stránky. Všechny zbývající klasické Weby budou automaticky:
  • staženy ve formě archivu a uloženy na Disk Google vlastníka webu,
  • nahrazeny konceptem v nové verzi Webů, který si vlastníci mohou zkontrolovat a publikovat.

Další informace a novinky najdete v centru nápovědy.

• Anglická verze publikace
• Anglická verze Eurydice Brief

• zlehčování Strategie digitálního vzdělávání (dále jen SDV) jako priority a minimální provázání SDV s ostatními strategiemi resortu i vlády;
• nevyhovující řízení odchylek od původních strategických cílů a oddalování revize SDV;
• nedostatečný vlastní rozpočet na řízení implementace SDV, závislost mnoha opatření na financování z evropských fondů.

• nutnost komplexně revidovat RVP jako celek předtím, než do nich budou začleněny již navržené digitální kompetence žáků základních a středních škol, včetně informatického myšlení;
• v rámci přehodnocení systému financování regionálního školství prioritně řešit kvalifikovanou správu školní digitální infrastruktury.

• sestavení SDV v roce 2014 byl správný a dlouho chybějící systémový krok, který je nezbytný nadále rozvíjet minimálně do doby, kdy vznikne Národní vzdělávací program, jehož vytvoření je úkolem MŠMT;
• využívání evropských fondů by měl být stále významný zdroj implementace SDV, zvláště když na rozdíl od jiných obdobných centrálních podpor nejsou současné projekty spojeny s hmatatelnou mírou korupce, za kterou byla předchozí digitální koncepce MŠMT kritizována;
• úloha zřizovatelů je ve stávajícím systému řízení regionálního školství stále nezastupitelná, tudíž je nutné s nimi koordinovat sestavování standardu školní digitální infrastruktury a tím pádem se vyhýbat v minulosti diskutabilním centralistickým přístupům;
• klíčovým problémem, od kterého se odvíjela nemožnost realizace některých opatření, je chybějící rozpočet a harmonogram jeho implementace, což je patrně i důsledek jiného kritizovaného bodu a sice nedostatečného personálního zajištění SDV na ministerstvu