JSI pro všechny‎ > ‎

JSI informuje, doporučuje ...


Ondřej Neumajer: Inovované pojetí funkce ICT koordinátora/metodika

přidáno: 19. 12. 2020 7:32, autor: Janek Wagner

Po patnácti letech vstoupil v platnost v polovině roku 2020 nový standard studia ICT metodika někdy také nazývaného ICT koordinátor. Článek shrnuje, v čem spočívá hlavní zaměření inovovaného pojetí této důležité pozice na škole, jejímž cílem je podpora učitelů ve smysluplné integraci digitálních technologií do života celé školy.

Mohlo by se zdát, že změna standardu studia je záležitostí toliko institucí, které pořádají vzdělávací programy pro učitele, a běžné praxe škol se nedotýká. Jenže obsah pracovní náplně ICT koordinátora/metodika, který může působit na každé škole, není v žádném legislativním dokumentu blíže popsán. V praxi školy má standard značný formativní charakter na tuto pracovní činnost, resp. pracovní náplň učitele pověřeného touto činností se ve školách často odvíjí právě od tohoto standardu. V mnoha školách je ale tato pozice využívána k jiným účelům, nejčastěji pro správu školní počítačové sítě. To je samozřejmě v rozporu s metodicko-pedagogickým charakterem této specializované činnosti, kterou má vykonávat kvalifikovaný pedagogický pracovník, nikoli počítačový technik.

Předchozí standard studia z roku 2005 byl vymezen prostřednictvím klíčových cílových kompetencí a doporučených tematických okruhů. Téměř všechny vzdělávací instituce, které si studium v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v minulosti akreditovaly, přistoupily k praxi tím způsobem, že svůj program strukturovaly přesně podle tematických okruhů uvedených jako doporučené. Těch bylo ve standardu celkem 16, např. Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT, Tvorba ICT plánu školy, Interakce ICT a RVP nebo Principy a možnosti počítačových sítí.

Snaha o konsenzus a otevřenost

Novou verzi standardu navrhla pracovní skupina vytvořená Národním institutem pro další vzdělávání
(NIDV) v souladu se zadáním Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020. Součástí této odborné skupiny byl zástupce základní školy, střední školy, vysoké školy vzdělávající učitele, zástupce NIDV i MŠMT, následně měli možnost návrh standardu připomínkovat různá odborná uskupení, například ICT panel Národního ústavu pro vzdělávání, účastníci konference Počítač ve škole 2019 nebo krajští ICT metodici (tzv. KIM) projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO) realizovaném tehdejším NIDV. Pracovní skupina chtěla založit nové směrování standardu na zkušenostech široké skupiny odborníků a praktiků ze škol při respektování moderních pedagogických trendů a zohledňování obdobných aktivit v zahraničí. To nebylo vůbec jednoduché, protože názory lidí byly v některých pohledech rozdílné.

Parametry nového studia

Délka studia je minimálně 250 vyučovacích hodin po dobu nejméně jednoho roku. Nejméně 110 vyučovacích hodin probíhá jako prezenční výuka (včetně dvou čtyřhodinových exkurzí ve škole či školském zařízení a osmihodinové stáže formou stínování apod.) a nejméně 30 a nejvýše 140 hodin distanční formou (e-learning, webináře, online vzdělávání). Studium je ukončeno závěrečnou ústní zkouškou před komisí a obhajobou závěrečné práce.

Do studia by měli být přijímáni kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci, kteří vládnou digitálními kompetencemi minimálně na úrovni B1 dle Rámce digitálních kompetencí pedagogů (dle DigCompEdu). To je úroveň, která je v českém jazyce označena jako Praktik, kromě potřebných znalostí vyžaduje i zkušenosti z práce ve škole.

Hlavní charakteristiky nového standardu

Za klíčovou charakteristiku návrhu standardu lze označit důraz na zaměření se na práci s lidmi, jejich spolupráci a pedagogické vedení. Pedagogické vedení je v moderní literatuře označováno pojmem pedagogický leadership. V případě ICT koordinátora/metodika by bylo například žádoucí, aby sám používal postupy využívání digitálních technologií, které jsou ostatním učitelům příkladem, a přispíval ke zkvalitňování personálních vztahů ve škole. Takto vytvářené klima je předpokladem k rychlejšímu šíření pedagogických inovací.

Snahou autorů bylo, aby ICT koordinátor/metodik dovedl také vhodně využívat prvky lektorských, mentorských a koučovacích technik. Neočekává se, že tyto andragogické techniky zcela ovládne a že z něj bude profesionální lektor, mentor a kouč dohromady. Zkušenost ale ukazuje, že integrace digitálních technologií do života školy je podmíněna především postoji a hodnotami, které jednotliví aktéři vzdělávání zastávají a kterým věří. Proto je vhodné ICT koordinátory/metodiky v oblasti práce s lidmi, v jejich motivování a podporování ostatních dále rozvíjet, napomáhat kolegiální podpoře. Uvedené techniky podporují také schopnost přesvědčovat a vyjednávat, kterou ICT koordinátor/metodik využije i při jednání s vedením školy a školními dodavateli digitálních technologií.

Důležitou součástí navrhovaného pojetí studia je síťování účastníků, vznik a posilování profesních komunit odborníků, kteří si vzájemně pomáhají a podporují se. S tímto záměrem jsou nově do studia zařazeny i exkurze a stáže.

Samotné technické a technologické znalosti a kompetence musí být i nadále součástí výbavy dobrého školního ICT koordinátora/metodika. Jejich aktuálnost je ale často vázána k době, ve které studium probíhá, časem zastarají, resp. jsou překonány novými digitálními trendy a vývojem v této oblasti. Očekává se, že potřebné novinky z oboru si bude ICT koordinátor/metodik permanentně průběžně prohlubovat samostudiem i v rámci DVPP (semináře, konference, webináře, e-learning, MOOC, odborná literatura, online komunity…), jednorázové absolvování specializovaného studia nemůže průběžné vzdělávání v žádném případě nahradit.

Oproti původní verzi z roku 2005 klade nový standard menší důraz na technické a technologické aspekty samotných digitálních technologií. Důvodem jsou i změny ve způsobech provozování školní digitální infrastruktury a stále se zvyšující kvalita uživatelských rozhraní. Učitelé dnes mají oproti situaci před 15 lety k dispozici více výkonných nástrojů, které se ovládají jednodušeji a uživatelsky přívětivěji. Příkladem mohou být hojně využívané cloudové služby jako je G Suite či Office 365, jejichž používání minimalizuje nároky na technické aspekty jejich provozování na školním hardwaru (jsou provozovány na hardwaru poskytovatele) i uživatelské dovednosti pro jejich správu a užívání (mnohá nastavení mohou jednoduše měnit sami uživatelé v prostředí, které se snaží být co nejvíce intuitivní). V mnoha případech jsou také učitelé schopni vykonávat jednodušší pedagogicko-administrativní práce sami (např. správa žáků v systémech řízení výuky či nastavování práv sdílení dokumentů) a tak tuto agendu nemusí řešit specialista, který se může více soustřeďovat na metodické otázky spojené s výukou.

Obsah standardu

Celé studium je vymezeno profilem absolventa, který je popsán čtyřmi kompetencemi, ty jsou  společně s výsledky učení rozpracovány následovně:

K1 – Kompetence pro vedení lidí k zavádění digitálních technologií do života celé školy a k jejich efektivnímu používání pro výuku a učení žáků

Předpokládané výsledky učení:

  1. facilituje proces tvorby digitální strategie školy;
  2. zajišťuje pravidelnou reflexi a vyhodnocení naplňování digitální strategie školy;
  3. koordinuje a aktivně podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků s využitím digitálních technologií;
  4. podporuje kulturu inovací a spolupráce ve škole;
  5. působí jako pedagogický lídr.

K2 – Kompetence mentorské, koučovací a lektorské – andragogické techniky

Předpokládané výsledky učení:

  1. uplatňuje prvky mentorských a koučovacích dovedností a technik v prostředí školy a ve své práci;
  2. využívá pro reflexi praxe kompetenční rámec kvalitní pedagogické praxe se zaměřením na využití digitálních technologií;
  3. vzdělává se v lektorských dovednostech a andragogice tak, aby mohl pomáhat dospělým učit se a volit jejich cestu celoživotního vzdělávání;
  4. orientuje se v různých metodách vzdělávání s ohledem na nové vědecké poznatky a aktuální technologický vývoj, dokáže je dalším osobám erudovaně doporučit a podpořit je v jejich užití pro jejich další osobní i profesní růst;
  5. podílí se na tvorbě a sestavení plánu seberozvoje i autoevaluace pedagogů, na profesním portfoliu a sebemotivaci;
  6. vzdělává se v oblasti vedení lidí a pedagogického leadershipu.

K3 – Kompetence koordinační a manažerské – řízení procesů a projektů

Předpokládané výsledky učení:

  1. organizuje a koordinuje využívání digitálních zařízení ve škole;
  2. spoluvytváří směrnice a pravidla pro bezpečné používání digitálních technologií ve škole včetně kyberbezpečnosti;
  3. vyhledává a navrhuje možné finanční zdroje pro pořízení a údržbu digitální infrastruktury a softwaru;
  4. spoluvytváří plán rozvoje školy v oblasti digitální strategie školy;
  5. integruje digitální technologie do ŠVP;
  6. navrhuje a koordinuje provoz informačního systému školy;
  7. orientuje se v základních pravidlech projektového řízení.

K4 – Kompetence k digitálním technologiím (technické a technologické)

Předpokládané výsledky učení:

  1. kvalifikovaně doporučuje dle individuálních potřeb školy školní informační systémy;
  2. orientuje se v oblasti moderních digitálních technologií používaných ve školách a ve vzdělávání a aktivně sleduje trendy ve vzdělávání s využitím digitálních technologií;
  3. orientuje se v problematice budování, údržby, správy a zabezpečení počítačové sítě;
  4. navrhuje postupy a pravidla zabezpečení digitální infrastruktury včetně dat;
  5. orientuje se v problematice autorských práv a licencí
    1. včetně veřejných licencí (Creative Commons);
    1. včetně otevřeného softwaru (Open Source);
  6. podílí se na nastavování licenční politiky školy.

Standard uvádí kromě kompetencí a předpokládaných výsledků učení také učivo, resp. obsah výuky a indikátory dosažených výsledků učení. Tato struktura je společná všem novým standardům vzdělávacích programů směřujících ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů  pedagogických  pracovníků, které MŠMT v roce 2020 zveřejnilo. Podrobnější popis je k dispozici na webu MŠMT.

Závěrem

Nový standard studia přináší po 15 letech od vzniku původního standardu větší důraz v práci ICT koordinátora/metodika směrem k metodicko-pedagogickým činnostem integrace digitálních technologií do života školy, na přímou práci s kolegy učiteli a na podporu jejich spolupráce při zachování původní hodinové dotace. Standard není určen přímo učitelům, ale vzdělávacím institucím, které v souladu s ním mohou žádat o akreditaci vlastního vzdělávacího programu. Učitelům tedy budou k dispozici vzdělávací programy směřující k naplňování vzdělávacích cílů daných standardem, které se vzájemně budou jistě lišit. Je na každém zájemci, pro kterou nabídku se rozhodne. Lze očekávat, že vzdělávací programy vytvořené v souladu s novým standardem budou k dispozici od konce roku 2020, paralelně s tím budou ještě souběžně vzdělávacími organizacemi nabízeny dříve akreditované programy schválené podle standardu původního, kterým ještě platnost tříleté akreditace nevypršela.

Pokud by vás zajímalo, proč se používají dva odlišné pojmy – ICT metodik i ICT koordinátor, jak se vyvíjely předchozí pokusy o změnu standardu, či jak souvisí standard DVPP s profesní kvalifikací Koordinátor v oblasti ICT v  Národní soustavě kvalifikací (NSK) dovolím si zájemce odkázat na svůj článek zveřejněný ve sborníku konference Didinfo 2020, uvedený v odkazech níže, ze kterého tento článek vychází.

Zdroje

MŠMT. Standard studia k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT. 17. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53170/download/

MŠMT. Doporučení pro zpracování a realizaci vzdělávacího programu studia k výkonu specializované činnosti koordinace v oblasti ICT. 30. 6. 2020. Dostupné na https://www.msmt.cz/file/53465/download/

MŠMT. Rámec digitálních kompetencí učitele. 2019. Dostupné na https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/ramec-digitalnich-kompetenci-ucitele

NEUMAJER, O. Nový standard studia ICT koordinátora/metodika (str. 23-29) in DRÁBKOVÁ, J., BERKI, J., eds. Sborník konference Didinfo 2020. Liberec, 2020. ISBN 978-80-7494-532-8. Dostupné na http://www.didinfo.net/images/DidInfo/files/Didinfo_2020.pdf

Publikováno: NEUMAJER, O. Inovované pojetí funkce ICT koordinátora/metodika. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2020, roč. 17, č. 12, s. 6-8. ISSN 1214-8679

Převzato z blogu autora Ondrej.Neumajer.cz pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 4.0 Unported.

Česko.Digital učí tisíce pedagogů jak vyučovat online

přidáno: 2. 11. 2020 3:05, autor: Janek Wagner

Komunita expertních dobrovolníků Česko.Digital startuje v rámci svého projektu Učíme online (ucimeonline.cz) novou sérii bezplatných webinářů, aby usnadnila učitelům a školám přechod na online vyučování. Učitelé si tak mohou naživo vyzkoušet online nástroje, ale hlavně získají cenné zkušenosti a inspiraci pro samotnou výuku na dálku. Webináře totiž vedou zkušení pedagogové z praxe. O novou sérii webinářů mají zájem tisíce učitelů z celé České republiky.

Druhá série bezplatných webinářů “Učíme nanečisto” navazuje na kurzy z března tohoto roku, kdy se musely školy vůbec poprvé vyrovnat s přechodem na distanční výuku. Komunita dobrovolných učitelů z praxe tehdy odvysílala pro své kolegy učitele ze základních i středních škol celkem 31 živých bezplatných webinářů na nejrůznější témata – od reálných hodin matematiky nebo češtiny přes ukázku online nástrojů až po formativní hodnocení. Podobné zaměření, včetně metodických tipů, mají i nové webináře, které čerstvě odstartovaly.

„Přechod na online výuku může být náročný. Proto je pro nás důležité vytvořit ve webinářích bezpečné prostředí, ve kterém si učitel může zažít, jaké to je být žákem online. Na webinářích je pak unikátní to, že je pro své kolegy připravují ve svém volném čase sami učitelé a předávají tak svoje praktické znalosti, jak vést hodiny online a jaké typy úkolů zadávat,“ říká Eva Pavlíková z Česko.Digital.

Podle Pavlíkové zájem o webináře oproti jarním měsícům výrazně vzrostl a s každým dalším vysílaným webinářem učitelů přibývá. Například webináře zaměřeného na interaktivní vedení online výuky se zúčastnilo naživo přes tisíc učitelů. „Abychom uspokojili tak vysokou poptávku, přesunuli jsme webinář z videokonferenčního prostředí i do streamování na sociálních sítích“, dodává Pavlíková a upřesňuje, že od spuštění celého projektu projevilo o webináře naživo zájem 3085 učitelů a 16023 se vzdělávalo přes zpřístupněné nahrávky. A to i díky finanční podpoře Nadace České spořitelny, která projekt v květnu podpořila jako jeden z projektů přispívajících v boji proti covid-19.

„To další, co jsme kromě pomoci se zprovozněním online výuky využívali, byly právě zmiňované webináře. Já jsem vždy nabídku poslala všem pedagogům. Bylo na nich, aby si zvolili jim vyhovující téma. Často jsme se tam potkávali celá sborovna. Opravdu se nám osvědčily webináře o formativním hodnocení, dále webinář ‘Matematika je zábavná’. Kolegyně zeměpisářka využívala ‘Google nástroje na zeměpis’,“ uvádí PhDr. Bc. Gabriela Hrušková, ředitelka Základní školy T. G. Masaryka ve Štětí.

Nově i mikrokurzy

Pro učitele, kteří se z časových důvodů nemohou online vysílání zúčastnit, připravují dobrovolníci také sérii mikrokurzů z již proběhlých webinářů. Mikrokurzy jsou členěné tak, aby se učitelé mohli dle potřeby rychle zorientovat v konkrétních vybraných tématech.

Všechny připravované webináře učitelé najdou na webových stránkách projektu www.ucimeonline.cz. Odvysílané webináře jsou pak učitelům k dispozici zdarma ke shlédnutí v nově vytvořené videotéce na webu projektu. Na stejném místě pak brzy najdou i první mikrokurzy. 



Nové weby Google jako nový standard pro tvorbu webových stránek

přidáno: 6. 8. 2020 13:15, autor: Janek Wagner

V roce 2016 Google spustil aktualizovanou verzi služby Weby Google (dále jen „nové Weby“), která lidem umožňuje i bez zkušeností s programováním vytvářet webové stránky, optimalizovat je pro mobilní i desktopová zařízení a spolupracovat na nich v reálném čase. V roce 2017 oznámil, že původní verzi této služby, označovanou jako „klasické Weby“, nahradí novou verzí. Od tohoto oznámení intenzivně pracuje na tom, aby nové Weby zahrnovaly všechny funkce, které uživatelé nejčastěji požadují. V červenci 2020 si přes 90 % uživatelů k vytváření svých stránek vybíralo novou verzi Webů.

Od 13. srpna 2020 se nová verze bude zobrazovat jako výchozí prostředí pro tvorbu webových stránek. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučujeme vám jako nejbližší krok přechodu od klasických Webů před uvedeným datem aktivovat nové Weby pro všechny skupiny uživatelů, které k nim ve vaší doméně ještě nemají přístup. Uživatelé budou mít i nadále možnost podle potřeby přepnout zpět na klasickou verzi Webů.

Co je potřeba vědět?


Všechny existující klasické Weby je třeba převést na novou verzi do prosince 2021. Základní harmonogram přechodu je následující:

  • Srpen 2020 – nová verze Webů se stane výchozím prostředím pro tvorbu webových stránek.
  • Od května 2021 – už nebude možné vytvářet nové webové stránky v klasické verzi Webů. Organizace tak budou všechny nové stránky vytvářet pouze v nových Webech.
  • Od října 2021 – bude vypnuta možnost úprav zbývajících Webů vytvořených v klasické verzi.
  • Od prosince 2021 – pokud uživatelé navštíví klasický Web, nezobrazí se jim obsah stránky. Všechny zbývající klasické Weby budou automaticky:
    • staženy ve formě archivu a uloženy na Disk Google vlastníka webu,
    • nahrazeny konceptem v nové verzi Webů, který si vlastníci mohou zkontrolovat a publikovat.

Další informace a novinky najdete v centru nápovědy.

Naše děti pracují s IT, jak je v tom můžeme podpořit (workshop)

přidáno: 11. 11. 2019 21:31, autor: Petr Naske

V rámci spolupráce JŠI s Nadací O2 v rámci grantového programu O2 Chytrá škola pořádáme ve čtvrtek 14/11 dva workshopy pro rodiče na digitální témata v rámci nových rolí rodičů v 21. století. Akce je pořádána ve spolupráci s DigiSkills.cz

Volné kapacity nabízíme nyní i dalším zájemcům.

Dotazy Petr Naske - petr.naske@jsi.cz, telefon 608200741


Komentujte dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+!

přidáno: 8. 11. 2019 8:33, autor: Janek Wagner

Dokument Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ je celý k dispozici na Disku GoogleDokument jsme rozdělili na šest částí pro snazší komentování, ty najdete ve složce na Disku Google po přihlášení účtem @JSI.cz.

Shrnutí

Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ formulují návrh strategických cílů vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ a hlavních cest a opatření k jejich dosažení. Obsahují také odůvodnění jejich výběru a návrh principů, na kterých by měla být Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ postavena. Jádrem dokumentu je část 6 a 7, kde jsou vymezeny dva strategické cíle a čtyři strategické linie. Strategické cíle představují to, čeho bychom chtěli dosáhnout. Jsou to hodnoty samy o sobě. Strategické linie jsou pak spíše prostředky a cesty, jejichž prostřednictvím navrhujeme těchto cílů dosahovat. Strategické linie jsou členěny do tří částí. Nejdříve stručně shrnujeme, k čemu má daná strategická linie přispět. Následně stručně zdůvodňujeme, proč a v čem je daná strategická linie důležitá. Jádro pak tvoří část, kde je podrobněji vysvětleno, v čem daná SL spočívá a jaká konkrétní opatření může zahrnovat.

První strategický cíl je vymezen jako zaměření vzdělávání více na získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Tento cíl reaguje na širší společenské změny, například stále důležitější dovednost orientovat se ve velkém množství informací, umět s nimi pracovat a aplikovat je. Zároveň reaguje na některé konkrétní problémy vzdělávacího systému v ČR, jako je přetěžování žáků a studentů informacemi na úkor formování širších a klíčových kompetencí. Reaguje také na současný stav, kdy panuje poměrně značná míra nejasnosti z hlediska předpokládaného obsahu i rozsahu učiva, které má žák či student zvládnout. Konkrétními specifickými cíli v této oblasti pak jmenovitě jsou: zvýšit úroveň klíčových kompetencí a gramotností žáků, studentů a občanů; dosáhnout vysoké míry shody o důležitosti kompetenčního přístupu, včetně vzájemné shody ve významu jednotlivých kompetencí a gramotností; zvolit a udržovat vhodný kompetenční rámec, zpřesnit očekávané výstupy v uzlových bodech a provázat kompetenční rámec s očekávanými výstupy; sladit požadavky na obsah vzdělávání se způsobem jeho ověřování a výrazně zlepšit schopnost vyhodnocovat dosažené kompetence a gramotnosti; proměnit způsob a strukturu vzdělávací nabídky tak, aby došlo k maximálnímu rozvoji kompetencí a gramotností.

Druhý strategický cíl je formulován jako snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu žáků a studentů. Vycházíme z toho, že ČR patří mezi státy OECD mezi ty s největšími vzdělanostními nerovnostmi, které se projevují výraznou závislostí výsledků vzdělávání na sociálním statusu rodičů, výraznými rozdíly mezi výsledky žáků z různých základních škol a různých regionů či nízkou mezigenerační mobilitou ve vzdělávání. To omezuje efektivitu vzdělávání i princip rovných šancí na dosažení společenského úspěchu, který je klíčem ke společenské kohezi a shodě.

Mezi specifické cíle v této oblasti patří: snížit počet žáků, kteří opouštějí vzdělávání předčasně, a vytvořit podmínky pro dosažení kvalifikace u osob, které jej předčasně opustily; snížit počet žáků, kteří dosahují velmi nízkých úrovní gramotností; posílit kvalitu vzdělávání v zaostávajících regionech a školách a tím snížit mezikrajové i vnitrokrajové diferenciace kvality vzdělávací soustavy; zvýšit šance na úspěch ve vzdělávání bez ohledu na socioekonomické a rodinné zázemí žáka nebo zdravotní znevýhodnění; posílit podporu rozvoje talentů v rámci standardních ZŠ mimo jiné proto, aby se oslabil tlak na vnější diferenci vzdělávací soustavy; zvýšit účast dětí ze sociálně znevýhodňující prostředí na předškolním vzdělávání jako prevenci možného školního neúspěchu, včasnými opatřeními redukovat dopad rizikových faktorů na straně rodiny; omezit rizika segregace ve školství; redukovat školní absence (včetně omluvených) jako faktor školní neúspěšnosti; snížit nerovnosti v uplatnitelnosti a občanských kompetencích absolventů středního stupně vzdělávání; zvýšit šance studentů ze sociálně znevýhodňujícího prostředí v terciárním vzdělávání a konečně posílit aspirace žáků a pocit smysluplnosti studia, jakožto rizikový faktor diferenciace vzdělanostních drah a nerovností.

Strategické linie formulují cesty, jak dosáhnout dvou výše uvedených strategických cílů. První strategickou linii představuje proměna obsahu a způsobu vzdělávání. Jde o průřezovou strategickou linii, tj. zahrnuje celou řadu různorodých opatření, resp. „balíčků opatření“. Jde zároveň o opatření, která mají bezprostřední návaznost na oba strategické cíle. Jinak řečeno, jde o hledání systémových změn, které pomohou ke zkvalitnění samotných vzdělávacích procesů. Celkem je v první strategické linii vymezeno a popsáno šest centrálních témat: proměna obsahu vzdělávání; úprava hodnocení vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků; opatření pro zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro všechny; podpora vzdělávacích inovací a jejich ověřování; celoživotní učení, využití potenciálu mimoškolního a neformálního vzdělávání a proměna kariérového poradenství.

Každé téma je pak podrobněji specifikováno, včetně navržení konkrétních opatření. Například téma proměna obsahu vzdělávání zahrnuje, mimo jiné, úpravu rámcových vzdělávacích programů (dále jen „RVP“) a stanovení prioritního učiva. Je navrženo zachovat systém RVP, ale zároveň výrazně redukovat očekávané výstupy RVP (primárně na úrovni ZŠ a SŠ) za účelem snížení objemu celkového učiva obsaženého ve školních vzdělávacích programech (dále jen „ŠVP“) minimálně až o polovinu. Tím bude vytvořen časový prostor v pedagogickém procesu, který bude využit k opakování a procvičování prioritního učiva a individualizaci výuky. Zároveň ale doporučujeme poskytnout školám výraznou podporu při zpracování obsahu ŠVP. Každá škola se bude moci rozhodnout, zda využije vzorové centrálně vypracované ŠVP obsahující prioritní učivo, anebo si ŠVP vypracuje sama. Tím bude dána dostatečná volnost pro školy, které jsou inovativní, a zároveň bude poskytnuta podpora školám, které nemají kapacitu vytvářet ŠVP samy.

Druhou strategickou linii představuje podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání. Je- jich podpora musí tvořit ucelený systém, v němž pedagogičtí pracovníci získají potřebnou podporu kdykoli během svého profesního života. Navrhujeme vytvořit profesní standard učitele a ředitele; popsat standard pedagogického leadershipu a zvýšit povědomí o jeho významu pro kvalitu školy a jejich vzdělávacích výsledků. V souladu s profesním standardem systematizovat pedagogické činnosti školy, navázat na myšlenku kariérního systému, propojit do něj specializované činnosti ve škole. Doporučujeme konsolidovat podmínky společného vzdělávání personálním posílením a stabilizací poradenského systému. Počty poradenských pracovníků ve školních poradenských zařízeních odvozovat od velikosti škol a množství a stupňů podpůrných opatření, přičemž bude zohledněna i potřeba podpory učitelů.

Důležitým opatřením pro ochranu před deprofesionalizací učitelství je zjednodušit a následně udržovat přehledný a transparentní systém kvalifikačního vzdělávání pro učitele a ředitele. Upravit přípravné profesní vzdělávání tak, aby připravilo absolventy na zvyšující se nároky profese. Pregraduální vzdělávání a jiné vzdělávací cesty ke kvalifikaci učitele udržovat jako souměřitelné z hlediska kompetencí absolventů a odpovídající požadavkům profesního standardu (promítnutých do akreditací studijních programů). Systém profesní podpory a dalšího vzdělávání navrhujeme dotvořit tak, aby výrazně usnadnil vzájemné učení a podporu uvnitř pedagogických týmů škol i mezi školami, aby výrazně zlepšil uvádění do profese, aby za- jistil kvalitní další vzdělávání přímo ve školách, posílil rozsah a kvalitu metodické podpory výuky a podpořil učitele ohrožené vyhořením.

Třetí strategickou linii představuje zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce. Jedním z hlavních problémů vzdělávací politiky v ČR je nekonzistence stanovených cílů a realizovaných opatření, nedůsledná implementace strategických záměrů, špatná komunikace mezi všemi aktéry i nedostatečné využití dostupných poznatků při tvorbě vzdělávací politiky. Pro ČR je také charakteristická vysoká míra de- centralizace, která komplikuje komunikaci i realizaci zamýšlených strategických záměrů a přispívá k vysoké nepedagogické zátěži škol i k vysokým rozdílům v kvalitě poskytovaného vzdělávání.

Jako řešení navrhujeme postupné zavádění středního článku podpory, jehož úkolem by byla metodická podpora školám na daném území, poskytování aktuálních informací z oblasti školství, právní poradenství, zprostředkování komunikace mezi centrem a školami, podpora kooperace, sdílení zkušeností atd. Tento střední článek by byl zaváděn postupně a pilotně ověřován, s důrazem na to, aby skutečně pomáhal školám ve zlepšování kvality a aby v něm působili respektovaní a zkušení odborníci. Dalším opatřením je snížení nepedagogické zátěže ředitelů tak, aby mohli být pedagogickými lídry. To obnáší jednak zrušení neodůvodněné byrokratické zátěže (dvojí vykazování atd.), jednak zajištění pomoci s nepedagogickými činnostmi (např. opravy a rekonstrukce budov, příprava a správy projektových žádostí, GDPR atd.), případně převedení těchto činností na jiný subjekt. Dále doporučujeme zaměřit se na zvýšení odborné úrovně a informovanosti těch, kteří aktivně vytvářejí a ovlivňují vzdělávací politiku prostřednictvím nově vytvořených vzdělávacích kurzů. To se neobejde bez výrazného zvýšení podpory vzdělávacího výzkumu a jeho většího propojení s tvorbou vzdělávací politiky. Celkově by měla vzdělávací politika směřovat ke zvyšování vzájemné důvěry a ochotě spolupracovat. To sice nejde jednoduše zajistit prostřednictvím jednoho opatření, ale je možné to podporovat otevřenou a korektní komunikací mezi různými typy aktérů vzdělávání, vytvářením platforem pro setkávání a kultivací úrovně diskuse o vzdělávání.

Významnými problémy, které zároveň tvoří podstatnou překážku pro rozvoj kvality vzdělávacího systému, jsou dlouhodobé podfinancování vzdělávacího systému, nízká předvídatelnost a stabilita systému financování i jeho nevyhovující struktura. Výrazné podfinancování lze dokumentovat jak při srovnání se zeměmi OECD, tak při sledování vývoje v ČR v čase. V důsledku toho zaostávají mzdy a platy učitelů na všech stupních škol, učitelské povolání je málo atraktivní a trpí nepříznivou věkovou strukturou a mezi žáky a studenty na všech stupních škol přetrvávají výrazné sociální nerovnosti.

Navrhovanými opatřeními tedy v horizontu roku 2030 jsou zvýšení financování vzdělávání na úroveň průměru zemí OECD, provedení změny struktury financování, které bude směřovat k cílené podpoře strategických priorit a potřeb v oblasti vzdělávání, zajištění transparentnosti, stability a předvídatelnosti financování pro všechny úrovně řízení vzdělávacího systému. Navýšení financování umožní realizovat nezbytná opatření v oblasti proměny obsahu a způsobu vzdělávání (implementace kurikulární reformy, proměna hodnocení vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků, podpora vzdělávacích inovací a jejich ověřování, dále rovněž podpora celoživotního učení či kariérového poradenství), v oblasti snižování nerovností (především zjednodušení podpůrných programů pro sociálně znevýhodněné žáky, podpora přechodu žáků ze základní na střední školu, finanční podpora vysokoškolských studentů, podpora rozvoje nadaných a mimořádně nadaných žáků a studentů všech stupňů škol, rozvoj tandemového učení), v oblasti podpory učitelů (mezi něž patří zejména proměna pregraduální přípravy pedagogických pracovníků a podpora jejich dalšího vzdělávání, vytvoření nezbytných podmínek pro kvalitní práci učitelů jak ve formě navýšení mezd a platů a úpravou jejich struktury, tak ve formě uceleného systému profesní podpory učitelů) i v oblasti řízení (jedná se hlavně o financování podpůrných profesí, rozvoj střední úrovně vedení v regionálním školství, posílení institucionálního financování na úkor účelového, posílení rozhodování založeného na datech).(...)

Principy navrhované strategie

Z výše uvedených východisek vycházejí hlavní principy, na kterých by, podle našeho názoru, měla být strategie připravována a realizována a na jejichž základě byl připravován také tento dokument. Těchto principů je pět.

Za prvé, vycházíme z toho, že strategie musí mít skutečně dlouhodobý horizont. Strategie je připravována do roku 2030, nicméně efekty mnoha opatření ve vzdělávání se dostaví až za mnoho let. Kdybychom se omezovali tímto horizontem, pak k žádným reálným změnám nedojde. Proto jsme se dohodli, že přemýšlíme v horizontu 2030+. Ono + znamená, že některé aktivity budou během působení Strategie 2030+ nastartovány, ale výsledky se dají očekávat až později. V této souvislosti je vhodné připomenout, že velkým problémem vzdělávací politiky v ČR je, že se nedokážeme přenést přes každodenní dílčí problémy. Při tvorbě Strategie 2030+ je třeba neustále připomínat, že děti, které se příští rok narodí (v době předpokládaného odsouhlasení dokumentu), půjdou do školy v roce 2026 a většina z nich ukončí formální vzdělávání (pokud bude vše jako teď) někdy kolem roku 2045. Dá se očekávat, že společnost, technologie, pracovní trh atd. budou tou dobou vypadat úplně jinak. I proto je třeba se dívat na vzdělávání při přípravě Strategie 2030+ z jistého nadhledu a nezabřednout do dílčích aktuálních problémů a technických detailů.

Za druhé, strategie bude úspěšná jen tehdy, pokud bude vnitřně konzistentní a bude jasně vymezovat cestu, kudy se má směřovat. Každá strategie je nevyhnutelně do jisté míry obecná. Důležité ovšem je, aby byla dostatečně konkrétní, poskytovala jasný směr a byla vnitřně konzistentní. To nutně znamená, že ve strategie nemůže být vše, ale musí se zaměřit na to, co je skutečně prioritní. Navrhovaná opatření pak musejí být ve vzájemném souladu. Například pokud navrhujeme proměnu způsobu a obsahu vzdělávání, je potřeba tomu přizpůsobit i způsobit hodnocení. Jinak řečeno, nastavení cílů musí být ve shodě s prostředky dosahování těchto cílů.

Za třetí, strategie by měla v maximální možné míře stavět na tom, co již funguje a existuje. Jsme si vědomi toho, že máme-li formulovat skutečně moderní vzdělávací cestu, pak je potřeba mnoho věcí opravdu změnit. I tyto změny by ovšem měly vycházet (pokud je to aspoň trochu možné) z toho, co již nějak funguje a brát v úvahu realitu každodenního dne učitele, ředitele, žáka, rodiče atd. V našem systému existuje celá řada již nastartovaných pozitivních změn (byť často časově a prostorově omezených), které je vhodné podpořit a rozšiřovat.

S předchozím principem souvisí i princip experimentování a pilotování zaváděných změn. Vzhledem k vysoké míře složitosti a rozmanitosti vzdělávacího systému lze jen málo opatření zavádět ihned plošně. Zkušenosti a potřeby vzdělávaných i vzdělávajících se často hodně liší a často je nemožné nalézt jediný způsob nastavení vzdělávací politiky, který by byl vhodný pro všechny tyto potřeby („one size fits all“). Zároveň je z úrovně centra často těžké přesně domyslet, jaké konkrétní důsledky určité opatření způsobí. Proto považujeme za důležité, aby většina navrhovaných opatření byla zaváděna postupně na menším vzorku, přizpůsobována lokálním podmínkám, pilotně ověřována a důsledně vyhodnocována.

Konečně pátým principem je důraz na implementaci. Vyhodnocení předchozích strategických dokumentů ukázalo, že nastavení strategických cílů a směrů bylo víceméně správné. Příčinou toho, proč předchozí strategické dokumenty byly realizovány jen v malé míře, nebyla nízká kvalita těchto dokumentů, ale jejich odstřižení od následné implementace. Strategie 2030+ si musí vzít z tohoto ponaučení a důsledně propojit deklarace ve strategických dokumentech s reálnou implementací. To mimo jiné znamená, že s implementací strategie se započne okamžitě po jejím odsouhlasení a budou jasně stanoveny odpovědnosti za její realizaci i postupné vyhodnocování. Zároveň to znamená, že je potřeba postupně budovat odborné kapacity v územích, které pomohou s realizací strategie přímo v terénu (viz také SL3). Je také důležité zdůraznit, že plnění cílů Strategie 2030+ vyžaduje meziresortní spolupráci, jelikož dosažení změny v některých oblastech není možné bez aktivní spolupráce jiných resortů. Strategie 2030+ chápeme jako nadrezortní strategii, na jejíž implementaci se musí podílet i další instituce kromě MŠMT (zejména MPSV, MPO, MMR, MZ).

Stanovisko SKAV k novele zákona o pedagogických pracovnících

přidáno: 20. 10. 2019 0:35, autor: Janek Wagner   [ aktualizováno 20. 10. 2019 0:44 ]

Publikujeme stanovisko SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání) k chystané novele zákona o pedagogických pracovnících, které upozorňuje na zjevný rozpor připravované legislativní úpravy. Chystaná novela na jednu stranu uvolňuje kvalifikační nároky na vzdělání učitelů, aby na druhou stranu zpřísnila kvalifikační nároky na vzdělání asistentů pedagoga. Přitom jak učitelů, tak asistentů pedagoga je ve školách nedostatek.

Členské organizace SKAV se v návaznosti na své dlouholeté zkušenosti s realizací DVPP a praxí v oboru pedagogiky a vzdělávacího systému České republiky rozhodly vydat stanovisko k novele Zákona o pedagogických pracovnících, protože současný stav v této oblasti není vyhovující.

Podporujeme změny § 7a–9a, které umožní, že učitelé druhého stupně základní školy a učitelé všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy mohou práci vykonávat jen s dokončeným vysokoškolským studiem v libovolném akreditovaném magisterském studijním programu s tím, že si svou odbornou kvalifikaci zároveň doplní vhodným studiem v oblasti pedagogických věd (např. DPS).

V dalších bodech ale novela vykazuje závažné nedostatky a opatření, která rozhodně nepřispějí ke zkvalitnění školské praxe, nebo ji naopak mohou poškozovat.

Považujeme za nesystémové opatření zcela zrušit akreditace DVPP s výjimkou kvalifikačních studií (§ 24 Další vzdělávání pedagogických pracovníků), a to bez náhrady. 

Přestože dosavadní způsob akreditace DVPP není dobrý, považujeme za nutné, aby existoval systém, který podněcuje pedagogické pracovníky k dalšímu vzdělávání a také tvoří jistý filtr pro tvorbu a realizaci DVPP, který podrží nepodkročitelnou úroveň a ideálně i podpoří kvalitu DVPP. 

Nepromyšlené okamžité zrušení akreditací DVPP bez náhrady navíc ohrozí systémové kroky a intervence z evropských i národních zdrojů zaměřené na profesní rozvoj učitelů. 

Systém hodnocení programů DVPP lze řešit například:
  1. Na základě inspirace akreditačními systémy jiných rezortů (v úvahu přichází zavedení systému podobného systému Akris, který používá MPSV);
  2. Akreditací institucí poskytující DVPP (nikoliv jednotlivých programů);
  3. Vytvořením nezávislého reputačního systému pro DVPP.
Nesystémovost plánovaného kroku ilustruje to, že MŠMT nejprve vynaložilo nemalé prostředky na zavádění programu Akredis a zatížilo i kapacity vzdělavatelů, když k programu na jaře 2018 organizovalo semináře pro budoucí uživatele, a následně se bez jakékoli koncepce rozhodne systém akreditací DVPP zrušit. Nevidíme důvod, proč MŠMT program Akredis nevyužívá.

Vidíme správný směr v zahájení prací na zjednodušení požadavků na akreditaci jednotlivých vzdělávacích akcí, ale nikoliv ve zrušení systému hodnocení kvality DVPP jako celku. Zrušení akreditací DVPP bez náhrady je nesystémové i z dalších důvodů:
  • Projekt SYPO za 350 milionů se zabývá sledováním kvality DVPP a jmenovitě v něm mají do roku 2022 vzniknout „nástroje a metody, které by umožnily provádět kategorizaci programů DVPP a definovat klíčové programy DVPP, které by byly nadále akreditovány“ – jeho výstupy by tedy měly být reflektovány při přenastavení akreditací.
  • Plánované zrušení akreditace DVPP znemožní podporu vzdělávání učitelů v rámci čerpání Evropských fondů v rámci takzvaných šablon. Rozhodnutí o zrušení akreditací tedy vede k rušení financování vzdělávání učitelů z veřejných prostředků, což je v naprostém rozporu s potřebou trvalého profesního rozvoje a se strategickými prioritami vzdělávací politiky ČR (viz Strategie rozvoje vzdělávání, strategická priorita „podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad“, strategický cíl „3.2.3 Posílit další vzdělávání a metodickou podporu učitelů a ředitelů“).
  • Zároveň jsou realizovány další projekty podpořené z Evropských fondů v rámci programu OP VVV, u nichž MŠMT stanovilo jako podmínku akreditaci vzdělávacích programů v rámci DVPP, přičemž jejich realizace a tato povinnost přesáhne plánovaný začátek účinnosti novely. Zrušení akreditací tak nejen popře efektivitu dosavadního využití evropských a státních prostředků, ale vnese chaos do jejich čerpání a ohrozí dokončení již běžících projektů.
  • DVPP realizované mimo dotace se zdraží o DPH, tedy více než o pětinu, a sníží se tak dostupnost vzdělávání pro učitele (viz § 57 písm. d, Zákona o dani z přidané hodnoty který osvobozuje od platby DPH pouze akreditované vzdělávání).
Zároveň považujeme za kontraproduktivní zpřísnit kvalifikační požadavky pro asistenty pedagoga (§ 20).

Navržená změna v kontextu dalších legislativních změn (novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb., nařízení vlády č. 75/2005 Sb.) povede k ještě většímu snížení atraktivity profese asistenta pedagoga pro potenciální zájemce a prohloubení jejich nedostatku ve školách.

Je paradoxní, že zatímco v případě nedostatku učitelů MŠMT volí opatření snižující nároky na jejich kvalifikaci, v případě nedostatku asistentů pedagoga nárok na jejich předprofesní přípravu zvyšuje.

Souběh všech těchto opatření s negativním dopadem může vést k trvalému nezájmu o výkon této ve školách velmi potřebné profese. 

Členské organizace SKAV jmenovitě podepsané pod tímto stanoviskem: 

Asociace lesních mateřských škol, Asociace malých inovativních škol, Asociace Montessori ČR, Asociace pro domácí vzdělávání, Asociace předškolní výchovy, Česká asociace science center, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, Člověk v tísni, o. p. s., JA Czech, Jednota školských informatiků, z. s., JOB, Jules a Jim, Kritické myšlení, Montessori ČR, z. s., NaZemi, Otevřeno., z. s., Post Bellum, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, z. s., Step by Step ČR, TEREZA, vzdělávací centrum, z. ú., Učitelská platforma a Ústav pro studium totalitních režimů.

Eurydice: Digitální vzdělávání ve školách v Evropě

přidáno: 20. 10. 2019 0:32, autor: Janek Wagner

Školní vzdělávání hraje klíčovou roli v přípravě mladých lidí na život v současném světě plném technologií. Zpráva Digital Education at School in Europe přináší dva různé a zároveň komplementární pohledy na digitální vzdělávání: na jedné straně je to rozvoj digitálních kompetencí žáků, studentů a učitelů, na straně druhé pak využívání těchto technologií ve výuce i v učení s cílem dosáhnout co nejlepší kvality v obou oblastech.

Oblast digitálního vzdělávání je mapována pomocí sady indikátorů týkajících se různých okruhů. Sledován je např. důraz, jaký je na rozvoj digitálních kompetencí žáků kladen v kurikulu, digitálních kompetencí učitelů, způsoby hodnocení digitálních kompetencí žáků, využívání digitálních technologií ve výuce, ale také strategické přístupy národních politik k této problematice a podpora školám. Tato komparativní část je doplněna přílohami, které obsahují další údaje a specifika jednotlivých evropských zemí v oblastech jako je kurikulum, kompetenční rámce pedagogů, národní strategie či aktéři činní v podpoře digitálního vzdělávání ve školách.

K dispozici je také Eurydice Brief: Digital Education at School in Europe, který shrnuje hlavní poznatky studie.

Ke stažení:

Stanovisko JSI ke zprávě NKÚ týkající se Podpory rozvoje digitalizace vzdělávání

přidáno: 26. 8. 2019 11:01, autor: Janek Wagner

Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil dne 12. srpna 2019 tiskovou zprávu ke kontrolní akci 18/18 týkající se podpory rozvoje digitálního vzdělávání v České republice. Jednota školských informatiků, z.s., v jedné ze svých dlouhodobých aktivit monitoruje podporu digitálního vzdělávání ze strany MŠMT a vlády ČR prostřednictvím Strategie digitálního vzdělávání.

Jednota školských informatiků, z.s. (dále jen JSI), již ve své hodnotící zprávě o Strategii digitálního vzdělávání za rok 2017 uzavírala své hodnocení upozorněním na tři systémové nedostatky:
  • zlehčování Strategie digitálního vzdělávání (dále jen SDV) jako priority a minimální provázání SDV s ostatními strategiemi resortu i vlády;
  • nevyhovující řízení odchylek od původních strategických cílů a oddalování revize SDV;
  • nedostatečný vlastní rozpočet na řízení implementace SDV, závislost mnoha opatření na financování z evropských fondů.
JSI tedy podporuje doporučení Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ) směrem k MŠMT, vepsané do kontrolní zprávy na 6.straně. Zároveň vyzdvihujeme:
  • nutnost komplexně revidovat RVP jako celek předtím, než do nich budou začleněny již navržené digitální kompetence žáků základních a středních škol, včetně informatického myšlení;
  • v rámci přehodnocení systému financování regionálního školství prioritně řešit kvalifikovanou správu školní digitální infrastruktury.
JSI však varuje před důsledky nesprávného uchopení dané kontrolní zprávy NKÚ. Zdůrazňujeme, že:
  • sestavení SDV v roce 2014 byl správný a dlouho chybějící systémový krok, který je nezbytný nadále rozvíjet minimálně do doby, kdy vznikne Národní vzdělávací program, jehož vytvoření je úkolem MŠMT;
  • využívání evropských fondů by měl být stále významný zdroj implementace SDV, zvláště když na rozdíl od jiných obdobných centrálních podpor nejsou současné projekty spojeny s hmatatelnou mírou korupce, za kterou byla předchozí digitální koncepce MŠMT kritizována;
  • úloha zřizovatelů je ve stávajícím systému řízení regionálního školství stále nezastupitelná, tudíž je nutné s nimi koordinovat sestavování standardu školní digitální infrastruktury a tím pádem se vyhýbat v minulosti diskutabilním centralistickým přístupům;
  • klíčovým problémem, od kterého se odvíjela nemožnost realizace některých opatření, je chybějící rozpočet a harmonogram jeho implementace, což je patrně i důsledek jiného kritizovaného bodu a sice nedostatečného personálního zajištění SDV na ministerstvu
Za Jednotu školských informatiků, z.s.,

Mgr. Daniel Lessner, Ph.D.

předseda JSI

16.8.: Workshop VideoHunter@MFF

přidáno: 11. 6. 2019 22:46, autor: Janek Wagner

Umělá inteligence dnes válcuje svět, stejně jako industrializace změnila svět v 19. století. Spousta dnešních profesí v horizontu 10-20 let zanikne. Nebude se přitom jednat pouze o nekvalifikované pozice dělníků na linkách v montovnách, ale také třeba o některé dnes lukrativní pozice manažerů, právníků, laborantů, programátorů či lékařů. Proč? Protože všude, kde je v práci rutina, nejen fyzická, tam lze nasadit roboty (resp. inteligentní programy). Která zaměstnání tedy přežijí? To dnes nelze přesně říct, ale klíčová bude právě snadná nahraditelnost rutiny. Přežijí tedy jednak zaměstnání, která by bylo příliš drahé nebo nevhodné nahradit roboty (např. hodinový manžel, pečovatel), anebo naopak natolik kreativní profese, na které umělá inteligence nebude stačit. Třeba taky vědci a vývojáři v umělé inteligenci. Na workshopu budou zájemci seznámeni s některými principy umělé inteligence pro počítačové vidění, resp. vyhledávání ve videu. V širším kontextu se účastníci dozvědí o místě umělé inteligence v rámci informatiky a naopak. Věříme, že tento workshop pomůže zájemcům v orientaci při výběru vysokoškolského studia, zejména těm, kteří uvažují o oborech informatických. Workshop VideoHunter@MFF se bude konat 16. srpna 2019 od 8:30 v budově informatické sekce MFF UK na Malostranském náměstí 25 v Praze.

Pro registraci na workshop vyplňte prosím (závazně) následující formulář. Kapacita workshopu je omezena na 50 účastníků, takže včasná registrace je žádoucí.

VideoHunter@MFF je jednodenní letní workshop spojující vědecko-popularizační přednášky z oblasti inteligentního vyhledávání v audio-vizuálních datech a soutěž týmů ve vyhledávání ve videu pomocí nejmodernějších nástrojů vyvíjených na MFF. Soutěžní část je inspirovaná prestižní mezinárodní kampaní Video Browser Showdown Video Browser Showdown (viz foto nahoře nebo vpravo video záznam přímo ze soutěže). Po úvodním představení uvažovaných problémů hledání ve videu a vybraného nástroje si účastníci vyzkouší několik úloh hledání v rozsáhlejší kolekci videa, čímž budou od první chvíle získávat zkušenosti s danou problematikou. Následný blok zahrnuje popularizační přednášky z oblasti vyhledávání v multimediálních datech a strojového učení. Workshop bude zakončen soutěží, kde budou účastníci kompetitivně řešit zábavné úkoly pomocí představeného nástroje. První tři místa v soutěži jsou odměněna finančně (celkem 10.000 Kč).

Workshop se nechce zaměřovat pouze na tradiční cílové skupiny s matematicko-informatickým nadáním, naopak, jeho cílem je zaujmout také studenty, pro které byla zatím informatika příliš vzdálená, technická, nezajímavá nebo obtížná. Těm chceme ukázat, že informatika nemusí být tak složitá, či neatraktivní, jak se může na první pohled zdát. Cílíme především na starší středoškoláky (maturanty) a mladší VŠ studenty, nicméně účast není nijak omezena. Aktivity workshopu budou probíhat v češtině, znalost angličtiny je však výhodou.


Podrobnosti naleznete na webu MFF UK.

7.-8.6.: PRIM@ INFORMATIKA VE ŠKOLE: konference pro učitele

přidáno: 6. 5. 2019 2:07, autor: Janek Wagner

Ve dnech 7.-8. června 2019 se uskuteční na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze konference projektu PRIM. Je určena učitelům a ředitelům MŠ, ZŠ a SŠ.

Kdy: 7.-8. června 2019

Kde: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Magdaleny Rettigové 4, Praha 1

Registrujte se, prosím, online.

1-10 of 228